Hřeje slabě sluníčko, ježek nese jablíčko. Až mu spadne, bude zima,
ježek bude se mít prima.
A zase tu máme podzim. Nejeden Poutník si s tímto období jistě spojí podzimní výpravu. Tentokrát jsme zavítali do vysočinských Naloučan poblíž Třebíče. Cesta na východ byla docela dobrodružná. Od vlaku jsme šli sice jen cirka 4 km, za to hustou tmou. Jedna část cesty se nečekaně zúžila a pokračovala pěšinkou plnou nástrah jako například spadlé větve, kaluže, nebo potůček. Ale protože jsme Poutníci, hrdě a s „noblesou“ jsme došli k našemu cíli, naloučanské chatě.
V sobotu jsme se probudili a po snídani začala projekce. Po chvilce nám bylo jasné, že je to první scéna filmu V hlavě, kdy Raily přichází na svět. Pří závěru projekce k nám přišly jednotlivé emoce. Radost, Strach,
Smutek, Nechuť a Vztek. Po jejich představení nám byla ještě představena kronika. Na starost si ji vzala Somyčka. Následovala chvilka klidu, kterou narušuje Raily přibíhající s rodiči hrající hokej. Následně se
putovalo do lesa, kde jsme si brali potřebné suroviny na výrobu hokejky. V době kdy jsme sbírali materiál, na zahradě vznikal kriketový areál. Děti byly rozděleny do čtyř týmů, ve kterých zůstaly po celou výpravu. Cíl hry spočíval v propálení všech branek na co nejmenší počet odpalů. Byla postavena jedna trať, která ale měla dva směry. Dva týmy se vydaly proti sobě, ale každý jiným směrem a cirka v polovině se potkaly. Byl to krvežíznivý boj s dobrým koncem, poněvadž všechny týmy celou trasu úspěšně došly. Následoval oběd a polední klid. A přišla k nám Raily. Očividně ji ovládala emoce Radost, poněvadž poskakovala po gaučích celá radostná s kalhotkami na hlavě. Zkrátka tropila hlouposti. I odpolední hra byla ve směs radostná. Kdo pamatuje LT Holubinky, jistě si vzpomíná na hru Holube nezlob se. Na stanovištích probíhalo např. snímání karet, losování papírků, kolo štěstí a jiné. Po hře kdo chtěl, mohl
se s Pytlákem vydat na úklid tamního hřbitova. O akci byl nečekaný zájem. Večerní hodiny naplnila bláznivá párty, čištění zubů a pohádka na dobrou noc.
Nastala nám neděle. Říká se, že v neděli se nedělá. My ale na toto přísloví nedali a vzdělávali se v oblasti biologické, konkr. o kosatkách se Somyčkou. Následovala přestávka a skvělá nová hra Fortnite. Nebyla to
ale světoznámá počítačová hra, nýbrž poutnická adaptace. Cílem hry bylo posbírat stádia vývoje člověka. Děti mezi sebou hrají babu. Chytí-li se, hrají mezi sebou kámen nůžky, pistolky, čing čong a podobně. Hra
mezi dětmi záležela na tom, jaké má kdo stádium života. Kdo má vyšší, určuje hru. Mezi stádia patřilo miminko, předškolák, dospělák nebo senior. Jako vždy byl po hře oběd, polední klid ale. Mělo to jedno ale.
Nastal čas loučení, kdy nás opustila Pytlák, Bláťa a Bebina. Než jsme zastrčili kapesníčky, nastala odpolední hra. V lese byli rozmístěni senioři. Každý z nich měl kartičku, kde bylo zapsáno ANO či NE. Každý předstoupil a tipnul si co má na kartičce. Tipnul-li si správně připsal si bod, netrefil-li se bod nedostal. Po projití všech stanovišť se počet bodů nahlásil vedoucímu. Večer byl klidný. Přeci jen byl už třetí den a zítřek bude náročný. Vyráběli jsme si proto náramky přátelství, jež jsme po vyrobení odevzdali do kufříku. Po večeři se promítal film Zachraňte Willyho, kde účinkovaly kosatky z rána. Následovala hygiena a druhý film, Ať žijí duchové. Během něj byly děti postupně odebírány na noční bojovku. Šlo se ve skoro úplné tmě, za doprovodu hřbitovních svíček, pro náramek přátelství na půdu domu.
V pondělní ráno jako satisfakci ke včerejšímu smutku, přijela Vlčice. Krátce po příjezdu přišla Raily s rodinou. Otec pravil: „Dostal jsem novou práci, v novém městě! Je to skvělá příležitost. Budeme se
stěhovat!“ Sbalili jsme si batohy na celodenní výlet, a za záminkou stěhování vyrazili. Šli jsme nádhernou krajinou moravské Vysočiny asi 16 km. V době oběda jsme si rozdělali oheň a opekly buřtíky, nebo kdo chtěl marshmallowny. Před Naloučany u obce Ocmanice se tyčila malá rozhledna. I když byla malá, návštěva stála za to! Doma Raily ovládl smutek a chtěla se vrátit do starého domova. A máme tu úterý, Raily první školní den. Dopoledne naplnila vědomostní hra Riskuj. Následoval tvorba videí od jednotlivých týmů, na téma „blbý kecy žáků“, atd. Odpoledne jsme hráli zajímavou hru. Na zahradě byly vysypány tři kruhy. První z papírků, druhé se špejliček a třetí z víček. Děti za chytání vedoucích museli postupně vysbírat všechny věci. Věci patřily smutku a čím víc jich bylo posbíráno, tím byl smutek slabší a neměl takovou touhu vrátit se domů. Nakonec byl smutek překonán a my zůstali. Večerní náplň byla ukázka jednotlivých videí týmů. Po mytí zubů následovalo vyprávění pohádky na dobrou noc.
Nastal poslední den, středa. Jako vždy se balilo, uklízelo, a připravovalo k odjezdu. Poněvadž nejelo auto, věci se rozmístily mezi nás. Chata byla úspěšně předána správci a my pokračovali na vlak. Měli
jsme hodně času a tak jsme si ho krátili na poli, hraním fotbalu. Po přestávce jsme došli na nádraží, odkud probíhala opět náročná cesta do Prahy. Zvládli jsme ji ale výborně a tak jsme se 30.10. sice unaveni, ale
naplněni zážitky rozloučili.
0 komentářů