Jak jsme letos doputovali až k magickému místu – menhiru u Mořinky…
Letošního, již 31. ročníku akce Putování za vánoční vločkou se zúčastnily celkem 2 skupiny Poutníků a přátel oddílu. Vzhledem k epidemické situaci v ČR musela akce, jejíž trasu letos vymyslela Vlčice, proběhnout distančně, respektive tzv. „každý sám se svou rodinou“.
Trasa vedla z Dobřichovic a přes Karlické údolí kolem pozůstatků hradu Karlík až do Mořinky. Tam na vrchu, který je přesně ve středu magického trojúhelníku, stojí menhir a betonové křeslo.
Druhá skupina tvořená Ari a její rodinou dorazila do cíle až k večeru. První skupina, tvořená Vačicí, Vlčicí a Myšákem, Pěnkavou a její maminkou, vyrazila na trasu už ráno a tak stihla na magické místo doputovat za svitu zimního sluníčka. Jak si akci užili?
VLČICE
Tento rok jsem se obzvlášť na Vločku těšila, protože místo, kam se šlo, jsem chtěla už delší dobu navštívit. Co mi však pošramotilo nadšení, bylo vládní opatření. Nemohli jsme se vydat na tuto skvělou cestu všichni spolu, jako Poutníci a přátele oddílu, pouze po skupinkách max po šesti lidech…
Nejdříve se mi podařilo zlanařit Myšáka, že se mnou na výlet půjde. Pak se k nám přidala Pěnkava s maminkou a Vačičák. Sešli jsme se v Dobřichovicích a vydali se směr menhir u Mořinky. Ano, přesně tam, kde skupina Kryštof natočila část videoklipu k písni ,,Zůstaň tu se mnou“.
Měli jsme krásné počasí, cesta ubíhala a najednou jsme stáli na kopci s krásným výhledem. K tomu nám Pán Bůh poslal jednoho z místních nadšenců, kterého Pěnkava poprosila, aby nás vyfotil. Pán nám přidal úžasný výklad z historie, a to ne jenom o tom, jak se menhir dostal na kopec.
Zajímá vás, co všechno jsme se dozvěděli? Tak nám napište, nebo se zeptejte na schůzce a my se rádi o to s vámi podělíme 🙂
A super bylo, že se vydala na skvělou cestu také Arina s rodinou. Určitě i ona se ráda podělí o své zážitky. Děkuji moc „účastníkům zájezdu“ za skvěle vytvořenou atmosféru 🙂
S láskou Vlčice*
PĚNKAVA
Moje úplně první Putování za vánoční vločkou v životě a zrovna nám pár dní před akci takhle omezí počty, říkala jsem si… Přesto musím říct, že to akce byla vyvedená – vyšlo nám počasí, trasa to byla krásně namyšlená (díky Vlčice!) a sešla se super parta lidí a dobrá nálada. A to je vždycky důležité.
Jsem moc ráda, že se k nám přidala i moje maminka a Poutníci ji tak mohli konečně po těch letech v oddílu (dvou 🙂) poznat. Obě jsme si akci moc užily. Od pouštění si Cimrmanů v autě cestou do Dobřichovic, přes cestu do Mořinky, která byla umělecky okořeněná o kamenné sochy, samotný výšlap na vrchol k menhiru, focení u, před a na velkém kamenném křesle. A hlavně nasávání energie ze sluníčka, které na ten jeden potřebný den krásně vysvitlo.
Tak snad se příští rok budeme moct vydat na Putování za vánoční vločkou ve větším počtu a užít si tak ještě větší zábavu.
Zdraví (a hlavně to zdraví přeje) Pěnkava
VAČICE
Už je to tu, opět jsme vyrazili na jednu ze zmrzlých akcí, ale tentokrát moc zimy nebylo. Rozhodli jsme se vydat k menhiru, který ční k nebi u Dobřichovic. Cestou jsme se setkali s novodobým uměním, které nás všechny překvapilo. Ne každá cesta má podél silnice sochy všeho druhu a pro jistotu i s názvem a jménem autora. Nad některými uměleckými počiny jsme opravdu váhali, co jsou zač. Inu umění dnešní doby je velmi překvapující.
Za silnicí jsme se vydali dál po „Cestě císařovny Elišky“. Cesta nás dovedla až pod kopec a nad ním ční menhir. Je to dílo novodobé, umístěné z recese, ale kdo ví, přejde pár staletí a budou k němu mířit lidé nabrat trochu místní energie 🙂
Měli jsme štěstí, protože k menhiru mířil i chlapík, co o něm věděl něco víc. Jak se říká „líná huba – holé neštěstí“ a my líní nejsme, tak jsme měli tu čest poslechnout si vyprávění o tom, že *** (edit. Pěnkavy, abyste nepřišli o vyprávění a překvapení).
Cestou zpátky, plni zážitků, jsme se vraceli, a to do Mořinky a přímo u památného stromu jsme pojedli a popili i povyměňovali cukroví. Památný strom tam stojící má u sebe cedulku s textem: Tato lípa byla vysazena roku 1860. Dle záznamu v kronice se jedná o první vysazený strom tohoto druhu. Vzácná to lípa!
Nastal čas zvednout kotvy a vydat se zpátky domů. Jedno překvapení – ve stejných stopách, ale později, se k menhiru vydala celá rodina s Arinou a mladším bratrem! Jupíííí! Supééér 🙂
Putovat za vánoční vločkou se dá zažít každého 26. prosince. Ale projít si tu cestu až k menhiru se samo sebou dá každý den 🙂 Tak tedy příště už snad nedistančně, neonline, ale všichni pohromadě a s daleko větší radostí!
Světlo vašim krokům, Poutníci!
Michal – Vačice
0 komentářů