V Branžeži v kempu Nebe jsme měli stanové zázemí a nakonec jsme byli vděční i za velkou střechu – stan, kde se dá stát, aniž by člověk narážel na strop:-). Nebyla to ,, klasická” putovní akce s veškerou výbavou a proviantem na zádech, ale v sobotu po ránu jsme se vydali do krajina a vrátili se až s večerem.

Ráno ještě před snídaní jsme šli na vodníka, ale voda nás, co to místo neznáme, opravdu překvapila. Jezero je oproti naší Zátoce pláňat obrovské , ale neuvěřitelně mělké – ti největší měli vodu po pás až za půl kilometru.

Na počátku cesty se ukázal Rychlonožka a řekl nám, že pejsek Bublina přišel o kost – tedy ne o vlastní, ale o tu psí. Samosebou, že jsme se rozhodli jí najít.

Během našeho putování bylo krásné počasí , cestou nás stále zdržovali naši malí ,, plantážníci”, kteří sbírali borůvky raději, než aby šli dál. Na Kosti jsme opravdu Kost našli a někteří se rozhodli jít na pohádkovou prohlídku hradu s princeznou, jejíž jméno si nevzpomenu, ale dozvídali jsme se od ní, které pohádky se zde natáčely.

Nebe nad Nebem se zatáhlo až po našem návratu. Pršelo vydatně, hromy a blesky byly také. Nedělní dopoledne už bylo méně bouřlivé, takže jsme se odvážili do vody, ale první, sice daleký, ale přece jen blesk , nás popohnal z té vody ven.

A co jsme si z této akce odnesli? Že je dobré uklidit si třeba boty aby nám do nich nenapršelo, že automaticky nevozíme lžíce navíc, že pokud se nenaučíme hlídat si své věci, můžeme o ně i přijít. Prostě samé důležité zkušenosti.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *