16. 12. 2018 mě Bebina v noci vzbudila a šla se mnou ven. Zavedla mě před Kmenovou radu. Pozdravila jsem je a oni mě taky. V tu chvíli jsem byla šťastná, ale i unavená. Pak mi náčelník Kmenové rady začal vysvětlovat můj Tajný bod. Tajný bod byl vybrat si z Poutníků lidi, které mám ráda nebo ty, na kterých mi záleží, a napsat o nich.
Potom jsem různě psala a přemýšlela, co tam mám ještě napsat, aby to nemělo jenom pár vět. Nakonec jsem měla asi deset lidí, u kterých jsem hluboce přemýšlela. Přidala jsem na ten papír, kam jsem to psala, ještě fotky z poutnického kalendáře. Vím, že mi Kmenová rada poslala i dopis, že na mě nezapomněli a že se to může rozšířit o další lidi, ke kterým mám city.
No a pak už byla únorová výprava a já jsem šla s Bebinou ven, kde byli lidi, o kterých jsem psala. Když jsem byla u těch lidí, tak jsem jim to přečetla. Někdy to bylo dobrý, ale byl tam problém takový, že jsem tam měla věty, které jsem ani říct nechtěla.
Potom, když jsem přišla k poslednímu člověku, tak holky a kluci, kteří nebyli v Kmeni, odešli a ostatní se shromáždili. Pozdravili mě a já je. Zeptali se mě, jestli mi Tajný bod něco dal a já jsem jim odpověděla. Dali mi kmenovou palestinu a vyfotili jsme se. Byla jsem strašně šťastná. Možná jsem i brečela.
0 komentářů