Večerní hra: Albertov

Letošní večerní putování Prahou nebylo tolik zmrzlé, jak pamatujeme z jiných let, kdy jsme šli s vidinou horkého čaje co nejrychleji k cíli.

Letos se na cestu vydalo celkem 7 dětí, 5 rodičů 1 vedoucí a nepostradatelná Jenůfka. Stanovišť nakonec bylo 12, jedno – to třinácté – pro nedostatek lidí pořadatelé zrušili, ale my jsme nemohli zklamat, a tak jsme se po startu vydali rovnou k poslednímu stanovišti. Zkrátka stanovišť jsme nakonec prošli 13 a je jedno, že jsme to jedno stanoviště poctili svou přítomností hned dvakrát. Cesta byla aspoň pocitově delší, než bývá, ale to vůbec nebylo ke škodě.

Potkat dobrého vojáka Švejka se jen tak nevidí. A paní Milerová také nemohla chybět. Ani král Karel čtvrtý. Dokonce jsme při narazili na vězně v pruhovaném “pyžamu” – tedy v dřívějším odění; dnes se ve věznicích nosí jiné.

Řekli jsme si něco o policistech/četnících, jak se jim říkalo třeba v minulém a předminulém století. U muzea Antonína Dvořáka jsme se setkali… s Antonínem Dvořákem, správně! Děti si určitě vzpomenou na další postavy našich dějin, které toho večera poznali.

Na konci cesty nás opravdu čekal horký čaj a to i s tatrankou. Nastal čas vydat se domů, popřáli jsme si hezké svátky a vyrazili

Něco málo o autorovi příspěvku

VačiceCo mi oddíl dal? Ohromnou spoustu setkáních s lidmi všech povah, z nichž někteří jen oddílem proletěli, jiní zůstali dlouhý čas, dal mi možnost nahlédnou do jiných skupin i rodin, i možnost rozvinout se ve vymýšleni příběhů i písní a poznal jsem s nim mnoho míst, do kterých bych se bez něj nejspíš nedostal.