Březnovka: Brána

Na březnové výpravě jsme se podívali na zcela nové místo, konkrétně do Dubice v České Lípě. Hned po příjezdu nám Bílý král ještě jednou poděkoval za ochotu sesbírat kameny, které otevírají bránu tak, aby byla průchozí do jiných světů.

Pravil, že po bitvě byl zmatek a kdo mohl, bral kameny z kruhu kolem brány pryč. Nevěděl o všech kamenech, některé dokonce již máme u sebe. Však některé Arasíny pověřil, aby roznesli 7 kamenů na magická místa. Voirdžíny poté kamenům dali magický obal, který nedovolí kámen sebrat bez toho, aby na jeho místě byl klíč.

Klíče nám Bílý král vydal až když se přesvědčil, že se nenecháme chytit Ofiliány, což jsme prokázali. Dobrodružná pouť mohla začít.

Hned z rána jsme se vypravili na cestu. Kameny byly skutečně na magických místech, co se přírody týče. Skautská skála, sklaní reliéf K. H. Borovského, kde jsme si přečetli jeho báseň, skalní chodba v přírodní rezervaci Peklo (kde nám cestu lemovalo mnoho rozkvetlých bledulí), přírodní památníček Ladislava Lise, Robečský hrádek s výhledem na „žábu“, dvoje kamenné schody (foto 1, foto 2)…

Cestou jsme využívali nejen papírovou mapu, ale i GPS, kterou jsme si mohli zkusit naživo, když už ze schůzky známe teorii. Místa byla natolik úchvatná, že jsme je museli zachovat bez odpadků, a proto jsme s sebou měli pytel na odpadky, který jsme zcela naplnili.

K obědu jsme měli vuřty a kdo by nebyl schopen rozdělat oheň, „žral by to prostě studený“. Jenže měli jsme tak šikovné týmy, že jim stačila KPZ se sirkami a všichni oheň zapálili. Měli jsme to jako soutěž a nejrychlejší týmy (tým vedoucích + jeden z řad dětí) měly oheň do 2 minut zapálený. Na závěr soutěže jsme si zatleskali, opekli vuřty a topinky. Pak jsme řádně uklidili jednotlivá ohniště. To, na kterém jsme nakonec opékali oběd, kvůli nedostatku vody a z části z toho, že jsou to borkyně, počůraly Bláťa a Efa. RESPEKT! 

Po této náročné cestě nás doprovodila Voirdžína k Bílému králi, který děkoval, že mu pomáháme plnit legendu. Snad jsme ti vyvolení, kdož nasbírají všechny kameny. Zároveň se s Poutníkem domluvili, že nám ukáže jeden ze světů.

Po otevření brány však z druhé strany proběhli Ofiliáni a brána s zavřela. Přísahali, že v jiném světě přemýšleli a že chtějí přesvědčit Ofiliány v Omeze, aby přestali šířit temnotu. Bílý král jim uvěřil a my také.

Cestou zpět jsme však potkali Poutníka, který nás ani nepozdravil. Chtěl však jeden z kamenů. Když si ho vzal pozdravil nás „I vašim krokům světlo!“ V tu ránu se přeměnil v Marymena a my věděli, že je zle.

Bílý král nám poslal holubí poštou listinu, ve které je vysvětleno, kdo jsou Nařané, že na sebe mohou brát podobu kohokoli a jsou rozeznatelní jen dle černé tečky na spánku.

Před velkou bitvou o bránu přišli do Omegy Narjové. Byli zatím přátelskou bytostí a nejvíce blízko měli k Arkasínům.

Ve velké bitvě stáli Narjové dle své povahy mimo dění, stranili se.

Když bylo po všem, Arkasíni roznesli jednotlivé kameny do úkrytů a kvůli narušenému kruhu se brána zavřela.

Během zavírání brány prosili Narjové Bílého krále o chvíli strpení. Chtěli se vrátit do svého světa, do Mí (μ).

Bílý král byl však opatrný a nemohl si dovolit bránu znovu otevřít. Za velkého úsilí přeci bránu zavřeli.

Narjové sebrali poslední síly a dohnali Arkasíny. Ani ti si však nechtěli dovolit otevřít bránu.

Narjové zahořkli a přijali nové jméno své rasy – Nařané (dle narského slova osamocen).

V Omeze se rozhodli oplácet křivdu, kterou od ostatních pociťují. Škodí vždy a všude. Jsou rasou, co je sama pro sebe a proti všem.

Rozhodli jsme se Nařanům dát možnost vrátit se do původního světa – Mí (v řecké abecedě zápis μ). Ti se dohadovali, ale nakonec možnosti nevyužili. Vážili si naší nabídky, a proto nám vrátili kámen k bráně. Ze zášti ke komukoli v Omeze však budou prý škodit dál a vždy.

Fotogalerie z akce

OZVĚNY

Opičák:

 

Všem velký díky za skvělou atmosféru! Bez jediného konfliktu (dětské žabomyší spory nepočítaje , a to nás tam bylo fakt hodně!

 

Děti chválím za úspěšné řešení všech nástrah v Zemi za zrcadlem. Za bravůrní a neotřelé řešení situací out of the box. Program se v průběhu času měnil dle toho, co vy jste vymysleli! Zapojili jste mozkové závity na 120 %, zvláště u 7. klíče a hledání „Heimlova kamene“ a u závěrečného sledování odcházejících Nařanů. Krysaři, Tome, Křečku, Bebino, Dráčku, Kozo, Kuličko, Tesáku, Májo, Kachno, Korbiči, Lentilko, Fífo, Soňo, Efo, Nebojso, Patricku, Verčo.

 

Bláťo, děkuji uctivě za organizační podporu, vychytání drobnochyb typu „a tuhle věc z klubošky vzít nemám?“, za kontrolu ramcáku a tak vůbec.

 

Michale, perfektní role Poutníka, lepší, než v mých představách Zvláště u posledního proslovu „změnili jste budoucnost“ a pak u oponování Nařanům u brány. Samozřejmě pak u „I vašim krokům světlo!“ A díky za část té historie Poutníků v aktivaci při večerním usínání.

 

Kocíku, velice dobrá pomoc nejen u vymýšlení divadla s průchozími Ofíky-Nařany, ale i u práce jako úklid, nošení dříví atd. Navíc za mne velice dobré vystupování jako vedoucí-otec.

 

Jarčo, parádní načasování kuchyně, jako pípající digitálky. A dětem moc chutnalo. Některé se nechaly slyšet, že těstoviny nasladko byl nejlepší oběd na Poutnících. 

 

Křečku, naprosto bezproblémová naučená-improvizovaná scéna u Ofíků. Mělo to spád a mám z té scény radost doteď. Povedla se!

 

Tesáku, ovládl jsi GPS, zvláště na poslední samostatné cestě do baráku. Dobře ty! Zkouška ti i stou teorií potom právem náleží, přijď si pro podpis.

 

A příroda děkuje VŠEM, kdo se podíleli na sbírání bordelu z krásné přírodní rezervace Peklo, kam rozhodně nepatří.

 

Křeček: „My tady řešíme tu taktiku. 😉 Moc jsem si to užila.

Kocík: Děkuju moc za všechny rady a za všechnu pomoc.

Jarča: Tak jasně, že v kuchyni jsi byla super, ale i jako Nařan. Bláťa: „Pojď se mnou něco zahrát. „Ale ono je to rozladěný, tak já to naladím podle tvé ladičky.“  Byla tam s tebou sranda. 

Opičák: Tak samozřejmě, že to bylo dobrodružství. A nejen program, ale i ta příroda byla moc pěkná.

A také všem ostatním moc děkuji za suprově strávený víkend.