Jednou z novinek v oddíle je právě výprava za odměnu. Je to akce, na kterou jsou vybrání jen ti, co celý rok co nejvíce jezdí na výpravy. Letos to bylo poprvé a také trochu jinak.
Výpravu jsme započali tak trochu klasicky na Vršovickém nádraží. Cesta vlakem ubíhala. Děti nevěděly, kam jedou, ale někteří to začaly již poznávat. To je přeci cesta do Zátoky! Jasně, kde jinde započít výpravu za odměnu než právě tam! Autobus nás dovezl až do Keblova a pak jen pár kiláčků pěšky. Tábořiště bylo poloprázdné, ale bylo jasné, že úplně bez práce to nebude. Stavěl se totiž tábor. Rozhodli jsme se takto pojmout výpravu za odměnu, protože děti by si měli k tábořišti budovat vztah ne jen skrze hry, ale také si budovat vztah k tomu, proč a jak to tam funguje, že za každým stanem a lahví na stanové plachtě někdo stojí. Děti měly na výběr, zda pomůžou nebo ne, ale ku našemu potěšení se všichni pustily do práce. Někdo skládal podsady, někdo dělala plachty, někdo zase plnil právě lahve. Nebyla to jenom práce, ale také zábava, vždyť jaké městské dítě se povozí na valníku nebo ví, jak se staví právě podsaďák. K tomu všemu nám všem pod nos voněla krásně opečená vepřová krkovička z grilu. Kdo chtěl mohl se jít vykoupat za soumraku anebo později zpívat písničky k táboráku.
Druhý den se vstávalo celkem časně, protože bylo potřeba ještě něco dodělat a také nás čekalo dobrodružství. Celé dopoledne jsme mohli hrát různé hry, měli super únikovou nebo jsme tahali velkou nádrž za barákem ven, protože nám mi vyplavila voda. Těsně kolem oběda jsme si zabalili do krosen, vzali si batůžky na záda a vydali se směr vlak. Svezl nás Jirka svým velkým autem, a to bylo opravdu zábavné. Další zastávkou byl hrad Český Šternberk, kde jsme měli moc hezkou asi hodinovou prohlídku. Dozvěděli jsme se, že tento rod byl opravdu velmi vážený a byl na mnoha vážených pozicích. Po prohlídce jsme se ještě vyškrábali ke hladomorně a cestou zpět si dali výbornou zmrzlinu z Opočna. Cesta vlakem byla náročná, protože se mnoho lidí posilněných alkoholem vydala naším směrem. Jirka nás zase vyzvednul a už nás vezl na naše sobotní místo ke spánku. Byl to Junák, což je proty, co to neví, pár kilometrů od Zátoky. Kdo chtěl mohl spát ve stanu, kdo chtěl mohl si zapůjčit hamaky nebo spát pod širákem. K večeři nás čekala naše oblíbená dobrota, langoše. Fík je připravil a poté Pytlák smažil na zavěšeném kotlíku na otevřeném ohni. A víte, že k tomu, aby ty langoše byly se váže zajímavá historka? Langoše nejsou moc náročné jídlo na suroviny, ale jednu potřebujete určitě ve velkém množství, mouku. No a nějak se stalo, že všechny ostatní jsme nakoupili, jen tuto ne 😀 Naštěstí jsme byli zachránění Konopem ze spřáteleného oddílu, kterému začínal tábor v Zátoce 😀 Na oplátku jsme jí udělali závoz, něco jako Keblovské dáme jídlo, pár kousků výborných a zlatavě opečených langošů. Po véči bylo letní kino s pohádkou Leo. Kdo nezná mrkněte se, je to moc hezky motivovaný příběh. A co by to bylo za kino bez popcornu. Kdo chtěl, mohl si svůj popcorn vypukat v plechovce od fanty. Při usínání nám nad hlavou svítily hvězdy.
Ráno jsme společně posnídali a během dopoledne jsme si zahráli hru o žužu myšky. Poté jsme si přečetli kroniku, vařili výborný kotlíkový gulášek a balili se. Najednou někdo křičel, že je tam zpráva. Otevřeli jsme ji a tam nebylo vůbec nic. Chvilku nám trvalo, než jsme odhalili, že to bude zřejmě sryté písmo, které se objeví, když ho zahřejeme nad ohněm. Nejprve jsme to zkoušeli nad svíčkou, ale to nám nešlo dost rychle, tak jsme se přesunuli k ohništi, kde jsme ještě z posledních žhavíků vykouzlili oheň. Postupně jsme zjistili, že jsou to zřejmě souřadnice. zadali jsme je do GPS a ukázalo se nám místo pro nás známé jako Zelená budka. Zabalili jsme si poslední věci y vydali se na cestu. U Zelené budky jsme našli dlouhou zašifrovanou zprávu, kus korkové mapy a truhličku. Rozhodli jsme se přesunout na rybářský ostrůvek, protože se někteří před cestou domů chtěli ještě vykoupat. Část šifry luštili mladší a část starší z nás. V dopise bylo ve zkratce napsáno, že někdo s iniciálám N potřebuje naši pomoc a varuje nás před velmi těžkým úkolem. V truhličce, která byla hlavolam jsme našli mnoho klíčů. Rozhodli jsme se, že na základě zprávy si každý, kdo jede na tábor vezme jeden klíč a zbytek bude strážit Somyčka než si klíče rozdáme.
Následovalo koupání a cesta na bus. Cestou jsme se ještě stavili na malé osvěžení v planetě M a pak tradá rozloučení v Praze, popřání si hezkého léta s vidinou, že se potkáme s většinou na táboře.
0 komentářů