Uspořádali jsme první cyklovýpravu! Část z nás jela na kole, jmenovitě Knedlík, Dana, Fík, Tygřík, Tesák, Bebina, Ježovka, Efa a Opičák. Zbylí se účastnili pěší části výpravy. Tedy Miky, Bláťa, Michal, Jarča, Verča, Dráček, Soňa, Nebojsa, Fífa, Mája, Korbič, Pytlák, Viky a Krysař.
Společný program
Dobrovolně šli pěšky z Keblova do Zátoky pláňat Dráček, Bebina, Efa a Opičák namísto jízdy autobusem s ostatními. Tam byla uzavřena sázka o to, kdo vydrží celou deštivou noc ze soboty na neděli venku s možností postavit si přístřešek čistě z přírodních materiálů. Domečky si postavili všichni zainteresovaní (Bebina, Efa i Opičák), ale jen Opičák se nebál jít v noci spát pod svůj domek. bebina a Efa tedy na další výpravě musí Opičákovi naservírovat dezertík se vší parádou.
V pátek jsme měli ohýnek, pěli jsme písně až do noci a těšili se nazítří. Museli jsme totiž urychleně nasbírat zbylé kameny k bráně. 4 měli Elfové a jeden Lidé. A také jsme se letos poprvé koupali venku a našli tak čistou zátoku, jako nikdy. Dokonce jsme z vody lovili říční škeble!
Po nasbírání kamenů, v sobotu večer, jsme viděli, jak Ofiliáni, kteří neuznávají Nový věk, zotročují černou magií dva Elfy, které odvlekli z jimi vypleněné vesnice. Pomohli jsme Elfovi Taurionovi z rady starších porazit Ofiliány a získat Elfy zpátky, když jeho Elfové ve vesnici ošetřovali raněné.
Jako díky nám Taurion prozradil, že Elfové jsou původní obyvatelé Omegy. Atal se svými stvořiteli tvořili před dávnými časy rasy, ale během let došlo ke konfliktům a část z jeho mistrů se oddělila a odešli do pralesů Omegy tvořit vlastní, „zlé rasy“ – protože pociťovali zášť vůči Atalovi a jeho věrným mistrům. Těmito stvořiteli jsou právě Elfové. Nevměšují se, pokud to není důležité, do sporů mezi ostatními rasami. Víme od něj také, že král Elfů je všemi uznáván jako autorita, včetně Ofiliánů a Marymenů. Rasy ale již nevědí, proč tomu tak je. Neví, že je Elfové kdysi stvořili.
Cyklisté (část programu – Lidé)
Dostali jsme od Poutníka informaci, že po velké bitvě o bránu i Lidé ukořistili jeden z kamenů. Dlouho se nevědělo, že to byli právě oni, ale poté se jeden z Lidí prořekl při společenské události, kam byli přizvaní i Elfové. Elfové předali tuto zprávu Chuorkům, Chuorkové Arkasínům a tak to šlo dál. Dokonce se ví, kdo kámen ukrývá. Snad nevypočítavost a důvěřivost lidí zapříčinila, že kámen ukrývá běžný Člověk, který ani netuší, co za mocnou věc drží u sebe… Tím člověkem je osoba, co pracuje v infocentru města Zruč nad Sázavou.
Tam jsme tedy vyrazili a kámen získali. Po cestě jsme navštívili atrium Vodního domu, kde jsme se vyblbli tak, že jsme se až divili, že nás nevyhodili. Cákali jsme po sobě vodu, shazovali se v oblečení i neoblečení do bazénu s vodopádem a to vše nás ochladilo po jízdě ve velkém horku.
Cestou ze Zruče nás ještě ochladila obrovská bouřka spojená s kroupami velikosti hrachových kuliček. Ve velkém slejváku, ve velkém kopci a ve velké zimě a při velkém nadšení z toho dobrodružství, se Bebina rozhodla, že píchne duši zadního kola. Stalo se. Mezitím, co Opičák s Fíkem opravovali její kolo, tak zbytek cyklistů jel do Zátoky pláňat. Tesák dokázal od Trhového Štěpánova najít pohotově trasu. Do tábora obě skupiny dojely současně, a to i když každá z Trhového Štěpánova zvolila jinou trasu. Potkali se ne u Kolína, nýbrž na silnici Keblov – Němčice.
V neděli část cyklistů (Ježovka, Opičák a Tygřík – Knedlík chtěl, ale po šlápnutí do pedálů se zjistilo, že nemá dobalený batoh) vyrazila ještě na projížďku na nádraží, kde kola naložil Fík a přidali se k pěším, kteří už vcházeli do vlaku. Jo a tihle borci se zapsali do historie i tím, že jako první z Poutníků odpočívali na odpočívadle s výhledem na město – obvykle kolem běžíme a modlíme se, aby vlak neujel (odpočívali jsme 2 minutky).
Pěšáci (část programu – Elfové)
S pěší částí jsme se vydali, dle svitku získaného od Elfa, po vzdálenějším okolí a hledali ukryté „klíče“ od brány Země za zrcadlem. Navštívili jsme pět míst a na třech z nich úspěšně dohledali kameny. Během cesty jsme zmokli, viděli Lochneskou příšeru z Němčické přehrady, brodili se přes potok a prohlédli si Němčickou zvoničku. Nejsilnějším zážitkem byla návštěva kostela v Keblově. Do Zátoky pláňat jezdíme již mnoho let, ale kostel jsem viděla poprvé. Kostelík není velký, ale je na něm vidět, že se o něj starají s velkou péčí a láskou. V neposlední řadě bych ráda vypíchla, že celá skupina pěších byla v pohodě, nikdo neremcal, ba naopak mám pocit, že si to někteří i užívali.
(Bláťa)
Celá fotogalerie: http://poutnici.desitka.cz/fotogalerie/113/
0 komentářů