Naše první výprava ve školním roce 2013/2014 nás zavedla do oblíbené Zátoky pláňat nedaleko Keblova. Otevírala se zde nová celoroční hra – Rytíři. Jak to celé probíhalo a co jsme zažili? To si přečtěte v následujícím článku!
V pátek večer jsme se potkali s Černým rytířem, který nás bude provázet víceméně celý rok. Byl však nakažen morem a tak aby nám mohl vyprávět svůj příběh a sdělit poselství, museli jsme se vydat do lesů hledat protilék. Ten se nám nakonec i za cenu toho, že se někteří z nás nakazili podařilo sehnat a zároveň jsme si přečetli příběh Černého rytíře v Prastaré kronice.
Další den ráno nám Černý rytíř sdělil, že pokud se chceme stát rytíři, tak by nebylo od věci najít Glejt rytířství (prastará listina, na které je popsáno 5 bytostí, které by měl každý správný rytíř následovat) a podepsat se na něj. Nedávali jsme však pozor, protože Černý rytíř nás poslal pro Glejt za jeho přítelem z rodu Mallisterů (konkrétně ser Ramsay Mallister) ale my jsme uvěřili prvnímu potulnému rytíři kterého jsme potkali, siru Richardovi Boltonovi – což se časem ukázalo jako obrovská chyba. Po zbytek dne až do večera jsme hráli nejrůznější hry zahrnující bitvu s papkoulemi a přenášením hrníčku s vodou do cizího bunkru, pamatování si složitých kódů, zachovváání „poker face“ po rozkousání citrónu apod. Cílem těchto her nebylo vyhrát ale prokázat čest, sílu, spravedlnost, statečnost a další vlastnosti, které by měl každý správný rytíř mít. Po celou dobu nás sledoval sir Richard, který usoudil, že si všichni zasloužíme pokračovat v naší zkoušce dále. Večer nás čekala poslední část a to prokázání odvahy. Po jednom jsme se vydali po svíčkách lesem a na konci na nás čekal sir Richard s Glejtem, na který jsme se všichni podepsali.
O to větší ale bylo překvapení následující den ráno, když jsme se dozvěděli, že jsme nechybovali pouze včera ráno, kdy jsme si nezkontrolovali rodové jméno potulného rytíře ale i včera večer při podepisování Glejtu. Nejednalo se totiž o pravý Glejt rytířství. Byla to pouze jeho kopie, pod kterou se nacházela Listina přiznání se ke zločinům, na kterou jsme se upsali a tím souhlasili s tím, že jsme vykrádali obchody a rozpoutali nepokoje v podhradí, za což jsme měli býti odvedeni ke královskému soudu. S touto informací a zároveň výsměchem totiž za námi přišel v neděli ráno sir Richard – podvodník, kterému jsme naletěli předchozí den. Spolu se svým pomocníkem nás měl v plánu spoutat a odvést k soudu. Několika se podařilo utéct a tak si odvedl pouze přibližně polovinu z nás, kterým nasadil pouta. Cestou jsme narazili na rytíře sira Ramsayho Mallistera (toho správného, za kterým nás Černý rytíř poslal). Ten rychle prokoukl Richardovu lest a protože zná prolhaný rod Boltonů, dal nám zapravdu a vypukla bitva. Svým mečem porazil Richardova pomocníka avšak na něj samotného mu již síly nestačili a zemřel. Richard nás tedy odváděl dál směrem k soudu a když už se téměř zdálo, že je vše ztraceno – zachránil nás Černý rytíř, který se naštěstí potuloval poblíž naší trasy. Přemohl sira Richarda a všichni kdo tam byli s ním se smazali z Listiny přiznání se ke zločinům. Cestou zpět jsme si ještě od mrtvoly sira Ramsayho vzali pravý Glejt rytířství a tím pro nás naše první výprava skončila.
Jaké z ní plyne ponaučení? Jednak poslouchat, za kým se máme vydat a dojít se podívat na určené místo – to znamená nevěřit hned prvnímu rytíři, který se nám dostane do cesty. Dále by bylo dobré si pořádně prohlédnout jakoukoliv listinu, na kterou se podepíši a konečně – pokud se jako celek dostaneme do problémů (zde konkrétně jsme měli být odvlečeni k soudu), tak nenechat v tom ty nejmenší a samy neutéct daleko do lesů. Nakonec na to však ti co utekli doplatili tím, že se nesmazali z Listiny příznání se ke zločinům a tím pádem jsou stále v moci rodu Boltonů.
0 komentářů