Legenda o Atalovi

Říká se, že před Stvořením nebylo nic, než tma. Stálá noc byla samozřejmostí a svět Omega vypadal jinak, než dnes… Nebyli Arkasíni, ani Voirdžíny, ani ostatní rasy. Nebyl nikdo, kdo by mohl chtít něco jiného než tmu.

V těch časech se v nekonečné dálce poprvé objevilo světlo. Loď, která přes oceán připlouvala k Omeze, vezla Atala a jeho Mistry. Když Atal stanul na břehu, nechal vystavět první bránu. A později ještě mnoho dalších bran. Ta první spojovala jeho svět Aetalis se světem Omega. Ostatní jiné světy s Omegou. Poprvé se bez dlouhé plavby přes moře mohli Atalané ze své země dostat na Omegu i zpět a pronést tak bránou vše, co bylo potřeba. Mistři vystavěli veliký dům – „Dům stvoření“.

Omega, čili Země za zrcadlem, jak se jí jednou bude říkat, byla již před dávnými věky obydlená, avšak ne bytostmi nadanými rozumem. To byla podmínka – stvořit rasy jen tehdy. A zdálo se, že tomu není jinak…

Mistři Atalovi podle svého úsudku začali s tvořením nových živých bytostí. Tak vznikly téměř všechny rasy a každá dostala darem svůj prostor k životu, část světa tak, aby žila v míru s ostatními. A každá z ras vnímala Atala a jeho Mistry jako své stvořitele, kteří jim vdechli život.

Když již byl svět dán těmto novým bytostem, z odlehlých konců a hlubokých pralesů přišla zpráva o zvláštních bytostech nadaných rozumem. Tím se podmínka daná od počátku tvoření změnila. Mistři nebyli jednotní, někteří chtěli pokračovat v tvoření dál, část z nich ale chtěla vše přerušit, dokonce i zničit bytosti již vytvořené. Atal chtěl pokračovat dál, protože důvod stvoření měl hlubší smysl, který však zůstával zatím jen tajemstvím…

Různorodost ras byla nutná k přežití. A pokud by opravdu na Omeze žili jiné bytosti, než stvořené Atalem, možnost přežití by se tím jen zvětšila.

Tým Mistrů se rozdělil. Část zůstala s Atalem a tvořila dál. Druhá část odešla z „Domu stvoření“ a v hlubokých pralesích nechala vzniknout dosud neviděným rasám. Tak se na Omeze objevili Marymeni, Ofiliáni a další rasy, které nepotřebovaly ke svému životu světlo. Tyto bytosti, byť také nadané rozumem, nebyly ochotné dodržovat daný řád – hranice území, která již někomu patřily. Vznikly první bitvy, nečekané a krvavé války mezi stvořenými bytostmi a na možnost, že v hlubinách Omegy snad žijí národy Atalem nestvořené, se na dlouhá léta zapomnělo…

Stvořené rasy časem našly křehkou rovnováhu mezi bytostmi světla a tmy. A Atal a část mistrů, která zůstala s ním, Omegu opustili. Nechali vše svobodnému vývoji, protože hlavní účel stvoření byl splněn.

Atal se vrátil do své země Aetalis, ale již pro všechny další časy zůstala Omega světem, do kterého se Mistři vraceli a pozorovali jimi stvořené bytosti i bytosti těch Mistrů, kteří se postavili proti Atalovi.

Přešly celé věky, některé z ras se vyvíjely dál, utvářely nová spojenectví, ale i společenství tak, jako Arkasíni a Chuorkové. Některé se staly respektovanými i temnými rasami, jako třeba Voirdžíny. Každá rasa, jinými slovy každý národ té již Země za zrcadlem, měl své zvyky i nové legendy o celém stvoření. Přesto však na Atala nikdo nezapomněl a byť každá z ras trochu jinak, ctí, až do dnešních časů „Svátek stvoření“…