Prvního dubna jsme se jako Kmen vydali na odpolední jarní procházku po škole a po práci. Naplánovali jsme si do Modřanské rokle, aby s námi mohl i Vačičák. Během cesty jsme si povídali a dokonce jsme zahlédli pár sněhových vloček. Na vybraném místě jsme se pokusili rozdělat ohýnek pomocí křesadla, které jsme našli pod vánočním stromečkem. To se však ukázalo jako obtížný úkol, který jsme nejspíše vlivem trošičku vlhkého dřeva i trávy nezvládli. Začínalo však už stejně tak sněžit, jak už to při aprílovém počasí bývá, že bylo na čase jít dál. Na veřejné ohniště a sirky jsme už neměli náladu. Drak byla zmrzlá jako paní Mrázová, zbytku se také nechtělo.  Jen Vačice měl ruce teplé. Klasika. Zakončili jsme to tedy na smažáku s hranami a bylo nám dobře.

Něco málo o autorovi příspěvku

Opičák
OpičákPůsobnost v oblasti oddílové mi přinesla pro mne důležité uvědomění si životních hodnot, vytvořila mi postoje a zformovala to, jaký ve skutečnosti opravdu jsem. Díky možnosti zakoušet oddílové aktivity pod vedením kvalitních vedoucích, podílet se později na vedení kolektivu a být součástí těch činností, které mi připadaly zajímavé a tedy svou podstatou smysluplné, jsem nabyl skutečně cenné znalosti, které jsem si mohl nesčetněkrát ověřit jako funkční i mimo oddíl. Oddíl mi zároveň poskytl naději, že mohu ovlivnit život kolem mě, byť je to “jen smítko na planetě”. Není ovšem vše začínající jen zárodek? Další věc, co díky oddílu mám, je trpělivost a vytrvalost. Nu a teď se zkuste zamyslet nad tím vším, třikrát si přečíst to, co jsem vypsal a uvědomit si, jakou SÍLU má kombinace všeho ve spolupráci s ostatními oddíláky.


0 komentářů

Napsat komentář

Avatar placeholder

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..