Již 6. ročník Poutnického Top Gearu se konal jak jinak, než za největšího vedra na světě – v červnu. Klasika. Symbolicky jsme touto akcí otevřeli Zátoku pláňat pro konání letních táborů o prázdninách.
Opičák – dětská koloběžka s pěnovými koly + Brňák – šlapací vozítko
Opičák si vyráběl vozítko z kočárku, ale zjistil, že se v momentu otáčení ohýbá hliníková konstrukce u koleček a byl nahraný. Stoj vyměnil za koloběžku, o které ani nevěděl, že doma má. Byla malá a měla pěnová kola, co se hezky bořila do asfaltu. Brňák na něj mezitím čekal v Mekáči v Hostivaři, kde si později zajel na McDrive na svém šlapadle bez šlapadel a koupil Poutnický Top Gear starter pack (cheeseburgery).
Cesta ubíhala krásně, ale až poté, co si oba zvykli na své stroje. Po cestě pojídali zmrzliny a popíjeli ledovou tříšť. První část byla přesnoční, kde je těsně minula bouřka. Šli spát až v 5 ráno. Brňák na frajera neměl ani spacák. Tak mu Op půjčil deku a mrznul v hamace.
Další den Brňák několikrát opravoval vadné kolečko, až přední na benzínce vyměnil a od té doby Opičákovi ujížděl. Na závěr si to střihli nedobrým terénem a vyčerpaní dorazili do tábora až kolem 23. hodiny v noci.
Bebina – vlak / bus / dětské odrážedlo + Vačice – vlak / bus / chůze
Vyráželi jsme v 10:20 z Hostivař. Cestou do Benešova si Bebina vylepšovala svůj stroj, a to tak, že přilepila lepenkou polštář na plastovou odstrkovací motorku. V Benešově jsme měli spoustu času, protože autobus do Vlašimi měl zpoždění. Michal to pak v autobuse hrotil. Ve Vlašimi Bebina zkusila poprvé svůj stroj směrem ke kašně. Tam jsme se vyfotili a vyrazili zpátky na nádraží. A jako bychom to v ten den už jednou zažili, autobus nám nejel, měl zpoždění 45 minut. Už jsme vymýšleli náhradní plán, ale Nakonec autobus přijel a posunul nás do Ledče. Došli jsme po silnici na kopeček a tam Bebina opět nasedla na motorku.
Nastaly problémy. Během tříseti metrů jsme motorku předělávali pomocí lepenky a uzlovaček, čímž vznikl nový upgrade, který Michal nazval tryskomyš. A protože motorka do kopce moc ne jezdila, musela ji Bebina tlačit. Zkoušela to různými způsoby: ležet na ni a odstrkovat se rukama, tlačit ji rukama, jet na ní, táhnout ji za sebou, tlačit ji hlavou nebo ji nést v ruce.
Po dlouhém kopci jsme si dali pauzu,po které jsme pokračovali dál vstříc dobrodružství. A najednou nám začalo pršet. Michal se schoval do své pláštěnky, Bebina si dala pytlík do koše na sádru. Protože pršelo už hodně, stopovali jsme a zastavila nám jedna slečna a popovezla nás do Lokte.
Šli jsme se najíst, ohřát a převléknout do Mekáče, odkud jsme pak pokračovali přímo do Keblova. Trvalo to cca hodinu cesty a Bebina se snažila ještě jet co nejvíce na motorce. Michal už byl poměrně unavený, ale to i Bebina. Do Zátoky jsme přišli/přijeli cca v půl jedenácté. Je to bezva závod, tak příští rok znovu
Bláťa – skůtr / autobus / automobil
Od pátku večer jsem čekala na svůj letošní start do závodu. Cestu jsem si složitě poplánovala tak, aby nebyla stejná, ale neobyčejná a čekala na 18 hodinu. Z facebooku se valili informace kdo, co jak a já znuděná čekala doma a požírala zmrzlinu. Když už bylo okolo půl 6 a já chtěla pomalu vyrazit na start, takt se ozval hrom a začalo opravdu hodně pršet. Vyčkala jsem a start si posunula cca na půl 7. Koupila si cheeseburger, udělala fotku, video a vyrazila vstříc suchým gatím. Bohužel již v prvních pár kilometrech mi Bóža, můj dopravní prostředek (skútr), několikrát chcípl. Dojela jsem do Průhonic a Bóža, jako každá žena občas, zatrucovala a nenaskočila. V tu chvíli jsem už volala Opovi a Brňákovi, že asi nedorazím na skútru, že se pokusím ji ještě nakopnout, dojet zpět domů a vzít auto.
Podařilo se mi to, ale po pouhých 2 km mi opět chcípla a tak jsem jí zanechala na pozemku jedné firmy a odjela busem zpět do Prahy. Mezi tím jsem obdržela dvě prosby o suché oblečení, vše naložila a vyrazila opět na cestu, to už bylo asi půl 8. Cesta autem byla… nudná. Ale aspoň jsem to nevzdala a pokračovala. Vyfotila jsem se u první i druhé kašny a dorazila do Zátoky kolem čtvrt na 10. Nikdo zde ještě nebyl. Cca 20 minut po mém příjezdu dorazil Vačičák a Bebina a o trochu později ještě Op s Brňákem. Všichni jsme si sdělovali zážitky a šli spát.
Fotogalerie
Fotoalbum ZDE
0 komentářů