Stáj Smraďochů se letos znovu vydala závodit do Divoké Šárky, tentokrát na už 37. ročník legendárního 24 hodinového koloběžkového závodu. Počasí sice nevypadalo úplně slibně a chvíli po startu i trochu sprchlo, ale naštěstí nás večerní deště a mokrá trať nakonec víceméně minuly.
Závod rozjela zkušená závodnice Dráček, ke které se postupně přidávali další členové týmu – Tkanička, Honza, Stella, Nico, Luky a Kachna. Večer dorazil i pan Vodnice jako výpomoc na podvečerní a noční jízdy.
Jak se závod přehoupl do večerní části, přišel ten pravý čas rozdělat gril a užít si tu správnou závodní atmošku, kdy každé kolo je tak trochu za odměnu. Roli vrchního grilmastera si vzal Brňák, který kvůli kolenu moc nejezdil – čekala ho totiž operace hned následující týden. Grilovali jsme klobásky, oštěpky, vepřové… někdy to byl jen obyčejně opečený chleba, ale všechno chutnalo výborně. V hamakách jsme probírali život a svět, a mezitím zvládli i servis jedné oddílové koloběžky. Celkem jsme měli k dispozici pět pojízdných strojů, takže rozhodně bylo z čeho vybírat – každý si našel tu svou.
První krize přišla kolem půl druhé ráno. Dráček mě budí ze spacáku: „Neodjel bys nějaké kolo? Kachna už musí spát a já taky potřebuji pauzu.“ Jezdců bylo málo a začal se lámat chleba. Nakonec jsme se ale zvládli vystřídat – nejdřív jsme jezdili s Lukym, později se přidal Honza, kterého pak vystřídal Kachňák, a společnými silami jsme zvládli celou noc bez přestávky.
Noční krizi ještě ztížil výpadek našeho tahouna Nica, který měl v podvečer karambol, rozedřel si ruku a musel odpočívat, než se to aspoň trochu zatáhne. I přesto jsme se během noci probojovali na třetí místo. Bohužel jsme pak zjistili, že tým Stopy najednou zapsal 30 koleček a zase nás přeskočil. Bojovali jsme dál, ale bylo čím dál jasnější, že na stupně vítězů letos nedosáhneme.
Velkou ranní vzpruhou byl znovu Nico, který „vstal z mrtvých“ a i přes bolest v ruce jezdil jako drak jedno kolečko za druhým. Díky němu si zbytek týmu mohl na chvíli oddechnout a načerpat síly na závěrečný finiš. Druhou, neméně důležitou pomocí byly Bláťa a paní Stellová – nejen že odjely pár kol, ale hlavně přivezly jídlo a proviant, což nás pořádně nakoplo.
A pak už zbývalo jen zabrat z posledních sil a dotlačit koloběžku až do cíle. Ve finiši už se nic dramatického nestalo, a tak jsme nakonec obsadili krásné 4. místo. I tak jsme jako tým ujeli o tři kolečka víc než loni – celkem krásných 218 koleček a dohromady 348,8 km!
Díky všem závodníkům a podporovatelům – byli jste skvělí!
0 komentářů