Vánočka

A byly tu další poutnické Vánoce! Tentokrát jsme se vydali za dobrodružstvím do Hutí. 

I když nebyl sníh, tak jsme si užili spoustu zábavy.

V pátek jsme se vydali na dlouhou cestu vlakem z Prahy až do Bratřic. Poté nas čekal kratší pochod do chalupy. Cesta byla nebezpečná plná útrap, ale zvládli jsme to! Hned po příchodu do chalupy jsme se ubytovali a navečeřeli. V době kdy si děti šly čistit zuby, k nám přiběhla Radost a Smutek. Smutek smutnil, takže se válel po zemi, choulil v rohu a bědoval, zatímco Radost nám vyprávěla, co se stalo, a proč nejsou na hlavním velitelství. V průběhu vyprávění přišli dva podivní chlapíci, Bob a Bobi. Měli vysavač a vysávali zašedlé vzpomínky. Hrozně při tom rušili, takže jsme jim moc nerozuměli. 

V sobotu ráno k nám přišel Smutek a řekl nám, že je moc smutný a bojí se o Riley. Také si s námi povídal o tom, co děláme když se cítíme smutně. Poté nás navštívil Bing Bong. Rileyin nejlepší kamarád z dětství, který žije v její dlouhodobé paměti. Proto když Bing Bonga viděla Radost okamžitě ho obejmula a byla radostí bez sebe. Bing Bong se ale divil, že Radost a Smutek neví kudy kam, a tak nám sdělil kudy na hlavní velitelství. Musíme na vlak myšlenek, k němuž se dostaneme, jen když projdeme přes fantazii. Ve fantazii jsme si mohli vymyslet úplně cokoliv. Zahrát si hry co jsme hráli v dětství, jelikož už jsme ve věku kdy už nás tyto věci moc nebaví, stavět bunkry či prostě blbnout. Než jsme došli k vlaku, tak protože si Bing Bong rád hraje, zahráli jsme si s ním z vody do vody! Moc nás to pobavilo. Pak jsme nasedli na vlak myšlenek a jeli….! Ups.! Bing Bong usnul. Riley usnula! Co teď? 

Oběěěd! Po obědě následovaly vánoční workshopy, kde jsme vyráběli: ozdoby z přírodnin, lodičky, zdobili perníčky a lily vosk (vosk byl místo olova). A aby byla dobrá atmosféra tak nám u toho hráli vánoční písničky. Ajaj! Někdo klepe na dveře! Kdo to je? Byl to Smutek! Ten  nás po dlouhém přemýšlení přišel požádat, abychom o Vánocích nebyli smutní a připomněli si své nejšťastnější vzpomínky z oddílu. Každý je pak sdílel v kruhu s ostatními, mohla to být kresba, scénka nebo jenom příběh. Vzpomínek bylo mnoho a všechny byly jedinečné. Po sdílení vzpomínek jsme dostali sklenice se svíčkou jako symbol světla v těžkých chvílích, s ním jsme se přesunuli ke stolu a hodovali, jedli bramborový salát se sekanou, prostě obvyklé poutnické vánoce jak se patří. Potom jsme si ještě rozbalili dárky a šlo se spinkat…

Jejda! Nestíháme! Haló, děti, zaspali jsme! Honeeeem! Sbalte si všechny věci! Věci jsou sbaleny co teď? Najednou se vzbudil Bing Bong, tím pádem i Riley, a tak jsme zjistili, že to byla jen noční můra. Nasedli jsme na vlak a jeli jsme na snídani. Pak jen následoval úklid a cesta na vlak zpátky domů.