Bylo 8.12 když jsme se scházeli na Hlavním nádraží natěšení na nové zážitky a na poutnické Vánoce. Nasedli jsme na Jižní expres, tím jeli do Tábora a tam odtud autobusem. Poté jsme došli pěšky na základnu.
V sobotu jsme toho zažili opravdu hodně. Ráno proběhla korunovace, čímž jsme zjistili, že nás na této výpravě čeká pověst O Horymírovi. Dopoledne jsme se koulovali, ze sněhu jsme si vytvořili sněhuláky a Senioři koně. Po dokončení staveb ze sněhu jsme si zahráli eskymáckou honičku. V druhé polovině dne jsme si ukázali pár vánočních zvyků jako je například házení bačkorou nebo pouštění lodiček.
A co se dělo příběhově na vánoční výpravě? Byli jsme svědky korunovace a na příkaz nově zvoleného krále Křesomysla jsme dolovali stříbro. To se ale nelíbilo Horymírovi, tvrdil, že chléb je víc potřebný k životu než zlato a stříbro. Král chtěl nechat Horymíra popravit. To se mu ale nepovedlo. Horymír totiž i se svým úžasným koněm Šemíkem přeskočil hradby Vyšehradu a unikl. Křesomysl mu nakonec dal milost a všechno dobře dopadlo.
Nakonec jsme se v sobotu večer opět sešli po roce u jednoho stolu a oslavili spolu Vánoce.
V neděli 10.12. jsme se sbalili, uklidili chatu a vydali se několik kilometrů na nádraží. Po cestě se k nám donesla smutná zpráva, že Šemík po jeho velkém skoku zahynul, a tak jsme mu udělali hrobeček. Pak už jsme jen nasedli na spoj domů. Rodičům jsme se opět vraceli s úsměvem na tvářích a hlavou plnou dojmů, pocitů a vzpomínek, které jsou k nezaplacení.
0 komentářů