Na velikonoční výpravu jsme vyrazili již ve středu, kdy jsme i vypustili draky, na kterých jsme cestovali z Číny, naší předchozí destinace. Zbytek jsme museli dojít na vlastní pohon.
Námi další navštívenou zemí se stalo Thajsko, jehož kulturu jsme poznávali nejen gastronomickou tím, že jsme si uvařili Pad-Thai, ale zahráli jsme si i tradiční místní hry jako je házení semínka sabby.
Další zastávkou se pro nás stal Vietnam, kterým jsme naneštěstí pouze projížděli. Díky tomu jsme se ale mohli věnovat tradicím nám známým jako například barvení vajíček. Odpoledne jsme však potkali nedaleko přístavu pašeráka, který nám přislíbil bezpečnou cestu do Japonska, kam bychom jinak potřebovali speciální víza a povolení. Na oplátku chtěl pouze pomoct s naložením lodi. Po naší úmorné práci nakládání dřeva jsme však byli obeznámeni s faktem, že to nebude úplně cesta výletní lodí, ale že budeme spát v nákladovém prostoru. Ráno nás však zastihlo nejedno další překvapení.
Vzbuzeni jsme byli píšťalkou japonského oficíra, který přišel na to, že přejíždíme na černo. Před pokutou či dokonce deportací nás zachránila milá Japonka pod záminkou oslav začátku jara. To znamená i svátků klidu a míru. Z přístavu jsme odešli pouze s výhrůžkou od pana policisty a s pozvánkou na slavnost od milé místní. Na slavnost bylo však potřeba vše připravit. Začali jsme vyrábět ozdoby v podobě řetězů z růžových kvítků připomínající květy sakury. Na večer přišla naše již známá i s návštěvou, Japoncem držícím mikrofon. Na karaoke jsme se však průběžně připravovali během dne, takže vystoupení stála opravdu za to. S doprovodem na ukulele zpívali jak sólisté, tak i kvartet a po večerní procházce pod jarní oblohou jsme šli v Japonsku spát naposledy. Ráno nám totiž brzy odjížděl vlak zpět k přístavu, odkud jsme se vydali na dlouhou plavbu přes velkou louži.
0 komentářů