Na podzimkách jsem čekala, kdy mi přijde tajnej bod. Vůbec nic se nedělo a zbyl mi už poslední večer před odjezdem. Už jsem si říkala, že už mám klid že se nic dít nebude a že na tajný bod už je málo času. Šla jsem spát.
Spím… A tu se mnou někdo vrtí. Probudím se a tam Dan. Říká ,,Křečku pojď.“ ,,Musím?“ zeptala jsem se. Dan se zasmál a řekl že musím.
Na lednové výpravě jsme zavítali na nové místo a to do Skautského domu Bára v Kralupech nad Vltavou. Tam jsme se potkali s Bílým králem (králem Voirdžín). Vyprávěl nám starou legendu o bráně a Poutníkovi. Poutník byl znalcem brány, jen ten věděl, jak správně poskládat znamení okolo brány a tím jí dokázal ovládat. To však zapomněl, když se ho Ofiliáni pokusili očarovat svou temnou mocí. My jsme se snažili získat tajný svitek, který skryly Voirdžíny. Za každou zkoušku, kterou nám dal Bílý král a my jí zvládli, jsme získali vždy po jedné části. Když jsme měli svitek celý, dozvěděli jsme se, jak Poutníkovi vrátit vzpomínky, které ztratil. Obstoupili jsme Poutníka a chytli se za ruce, naráz jsme všichni řekli zaklínadlo, které bylo v Arkasínštině:
Alarg monde ar neat
iari longa aldan
vet monde arkasi
veram iari čaro !
Zabralo to, Poutník si vzpomněl, dal nám pamětní lístky a vydali jsme se na vlak.
Nenech chcípnout! – záměrně velmi úderný název osvětové akce, kterou jsme se rozhodli uspořádat. A dopadlo to, myslíme, dobře. Probrali jsme základní věci z první pomoci, které jsme si pak prakticky ověřili na simulantech v připravených situacích. Markéta Andršová, které ještě jednou moc děkujeme, přijela se sanitkou a ukázala nám její vybavení. A taky krásně – nechutně namaskovala naše figuranty. Račte si je prohlédnout ve fotogalerii.
Celkově nás bylo 23 a všichni vydrželi až do konce. 
Na schůzce jsme si nejprve zvolili svá závodní „vozítka“. Byla roztodivná, ale všechna jezdila jako o život. Namátkou můžu zmínit Sufurki (Zidankáru), MIG 29, houpacího koně, nebo třeba tryskáč.
Byla vytyčena téměř kruhová trasa, kde se závodilo, tekl pot, ale slzy ne. Nadšení a odhodlání sršelo. V první jízdě vyhrál závodník Kulička, v druhé jízdě Nebojsa.
Měla to být schůzka s připraveným programem. Ten začal a my vyrazili ven. Nečekaně přišel Opičák, vrazil Soně do ruky dva papíry a se slovem „ná“ odešel.
V dopise stálo, že kronika vystrčila nožky a utekla. Jestli o ni stojíme, tak ji máme najít. Dala nám popis, kudy máme jít (jděte jižním směrem ke třetí odbočce, tak spočítejte bal bla bla).
Zjistili jsme, že nejsme schopni pobrat více jak jednu informaci najednou, ale nakonec jsme se dostali k cíli a v suchu pod betonovými pražci z bývalé železnice našli naši kroniku! Uuuf!
První schůzku v roce 2016 jsme prožili na ledové ploše na Ovocném trhu. Jelikož to byla otevřená akce, dorazilo i několik rodičů, kteří se odvážili s námi na led. Chvíli jsme jen tak bruslili, a později hráli lední babu. Byla to sranda! Korbič se pořád válel a Krysař pro změnu vůbec bruslit nešel. Po hodině naplněné akcí jsme se rozešli domů a těšili se na další společné zážitky!
Již mnoho let se vždy v prosinci koná v Praze Večerní hra. Tentokrát nás pořadatelé trochu překvapili se změnou dne (místo obvyklého čtvrtka to byla středa) a tak jsme na hru vyrazili v době oddílové schůzky. Téměř tradičně jsme byli posledním startujícím týmem, což nám vůbec nevadilo – na prosinec málem jarní počasí, takže zima nám letos nebyla. A navíc jsme měli cestu zpestřenou o přítomnost postav, které balily a opouštěly svá stanoviště a šly stejnou cestou jako my až do cíle:)
Na letošním putování za vánoční vločkou jsme se vydali po stopách Kocoura v botách (Mikeše). Vycházeli jsme z Hrusic, rodného kraje Josefa Lady, odkud dle knihy šel i Mikeš. Zastavovali jsme se přesně na místech, kde Mikeš zažíval svá dobrodružství a hráli jsme i Čůrando Grando!
Někteří měli dost již v Mnichovicích, a tak šli na vlak. Opičák vzal ale Bebinu a Tesáka a ti tři šli spolu noční krajinou až do Říčan, čímž Bebina s Tesákem pokořili osobní rekord. Ušli totiž celých 26 kilometrů během jediného dne! Bebina si navíc mohla splnit do Základní oddílové zkoušky bod souhvězdí.
Na vánoční výpravu jsme zvolili Malostatek Blatiny. Výprava se nesla v duchu svátků nám známých ras a program připravovaly samy děti. Nechyběla ani projížďka na koni a vycházka z volem. Též nám Kozí Bradka a Martina (majitel malostatku) udělali exkurzi. Tradičně jsme v sobotní večer měli štědrovečerní hostinu, jedli cukroví a i ten oddílový Ježíšek Číst více…
