Na jedné z listopadových schůzek jsme si ukázali glóbus. Zjistili jsme, jaké jsou důsledky otáčení Země proti směru hodinových ručiček, proč se střídají roční období a kde se střetávají poledníky. Roční období, která se střídají díky změnám sklonu zemské osy, jsme popisovali jedním slovem. Hráli jsme plácanou, „Já pane, ne pane“ a měnili si jména na zvířata či jiné členy oddílu.
Téma schůzky bylo o houbách.
Jak a kde převážně rostou
Jak se rozmnožují aniž bychom je museli sázet či zalévat
Jak poznáme jedovaté od jedlých
Když si nevíte rady tak je raději nechte tam kde jsou
Lehké nahlédnutí do kuchyně z jakých hub a co by děti uvařily.
Houba Kotrč je velice dobrá na držkovou polévku. To nám prozradil Kocík,který měl premiéru. Vedl schůzku s Vlčicí. A měl s sebou i odborný dohled, Justýnku.
Poté jsme šli ven a děti mi připomněly pravidla hry Chodí pešek okolo. Když nám všem bylo už krásné teplo z běhání, vrátili jsme se do klubovny a Kocík nám ukázal, jeho velkého koníčka, kaligrafii. Je to druh umění psaní krasopisně. Musíte na to mít trpělivost a asi i talent. Bylo to zajímavé, ukázalo, jakou máme představivost a že někdy v jednoduchosti je síla.
V neděli 6. 11. 2016 je uskutečnila již pátá borcovka. Tentokrát jsme se zaměřili na výrobu rehkovníku (ptačí budka), pro rehka domácího, lejska šedého a konipásky. Všichni se tohoto úkolu zhostili velice svědomitě a po necelých dvou hodinách již stály na stole první budky. Po postavení budek jsme se posilnili. Poslední tečkou, ale tou neupatlanější, bylo lakování. Někdo měl červenou budku, někdo zelenou a někdo zvolil více barev. Všichni účastníci si výrobu velice užili a už se těší, až po zavěšení budou sledovat, jestli si nějaký ptáček našel cestu právě do jím vyrobeného příbytku.
Fotogalerie: http://poutnici.desitka.cz/fotogalerie/133
Naše první putování za povidlovým koláčem jsme absolvovali 29. 3. 2014 v počtu pěti dětí, 3 vedoucích a 2 rodičů. Vybrali jsme trasu okolo šestnácti kilometrů, která nás vedla krásnou krajinou v okolí Benešova u Prahy. Největším překvapením bylo ťapání Kachny, tenkrát ještě Filipa, který touto akcí započal cestu s Poutníky. Za odměnu jsme dostali koláč, ale povidlový rozhodně nebyl 
Všichni jsme si to užili, a tak se tato akce stala další tradiční akcí oddílu Poutníci.
http://poutnici.desitka.cz/fotogalerie/49/
V pátek jsme přijeli do Tanvaldu a šli jsme strašně dlouho do kopce až jsme dorazili k skautské chatě kde jsme měli pobývat. Bláťa nám řekla jak to tam chodí a poté jsme si šli vybalit věci. Později večer jsme šli hrát svíčkovanou a pak jsme šli spát. V sobotu jsme šli na Velký Špičák, bylo to tam opravdu krásné. Různě jsme tam lezli a hráli si,když jsme šli zpátky tak šli 3 děti a Bláťa nakoupit,ale bylo zavřeno. Tak jsme vrátili a dali jsme si k večeři něco jiného a potom jsme si šli hajnout a spát.
Neděle byla opravdu zajímavá jeli jsme vlakem do Kořenova do muzea o vlaku Zubatka. Když jsme si prohlédli muzeum tak nás Bláťa vzala na řeku Jizeru. Vesele jsme si pochodovali po velkých kamenech rozmístěných různě po řece a bylo to dobrodružství. Na jednom místě, které se nám líbilo jsme si dali oběd a poté se někteří odvážlivci šli vykoupat do studené Jizery. Když se vykoupali tak začalo pršet a mi jsme se museli vrátit, jenomže – kameny byli velmi kluzké a šlo po nich špatně chodit, ale přejít na druhý břech jsme museli.
Už jste někdy viděli nějaké šílence, co takhle skládají stan v parku? Ne? Tak to jste asi nikdy nepotkali správného Poutníka! Ten totiž stan zvládne složit kdekoliv! Minulou středu jsme si to vyzkoušeli a bylo to dobrodružství! Po tomto výkonu jsme si zahráli na opičky a lvi a pakoball. Byla to super schůzka
Na schůzce jsme se učili odlévat stopy! Kdo byl, klidně si může tento bod splnit ve své Základní oddílové zkoušce. Anebo jen tak pro radost odlévat někde v lese.
TIP: odlitek lze po vyschnutí namalovat barevnými temperami.
Jak na to: http://poutnici.desitka.cz/text-zakladni-oddilova-zkouska-odlitek-stopy/
V sobotu jsme se zúčastnili sedmatřicátého turistického pochodu za povidlovým koláčem. Na nádraží v Benešově jsme nabrali několik dalších lidí a pokračovali k základní škole, kde byl start. Tam Michal vyčkal frontu a přinesl nám mapky trasy. Vybrali jsme si trasu 15 km, která vedla přes Konopiště, údolím Konopišťského potoka do Vidlákovy Lhoty a pak zpátky po polních cestách.
Zpočátku to na trase vypadalo jako na Václaváku. Na Konopišti byla první kontrola, kde jsme dostali razítka a dětské osazenstvo i sladkosti. Na podmáčené louce o kousek dál jsme dali první větší pauzu na zvedací rybičky, rybičky, rybáři jedou. Skoro všichni jsme tak měli kolena od bahna.
