Milý Wonko…

Není to tak dávno, co jsme od pošťáka dostali sladký balíček v podobě čokolády. V té chvíli ještě mnozí netušili, co to znamená. Ale o něco později jsme pochopili, že vstupujeme na tenký led, že se totiž celý svět zblázní do čokolády, do hledání zlatého kupónu a té sladné možnosti dostat se až do čokoládovny a ještě dál.

Nebylo to jednoduché, ale my jsme tam byli. Kdo z vás to může říct? Wonka se předvedl jako podivuhodný chlapík, který nás provedl celým svým královstvím – a to není v nadsázce.

Tak třeba Umpalumpové nás v mnohém překvapili. Jejich jazyk byl z počátku nesrozumitelný, ale časem jsme si začali i rozumět. Ještě jsme se v nich ale nevyznali a to zvlášť tehdy, kdy jsme někteří přišli na to, že Umpalumpové nejsou jen jeden kmen, ale dva a rozlišit je mezi sebou nám některým dalo zpočátku velkou práci. Pomalu jsme se dostávali do pochopení jejich historie a proč se od sebe rozešli. Nepsaný úkol tedy byl „zkmotřit“ rozkmotřené kmeny…

Někdy to opravdu nebylo jednoduché. A to když Wonka neřekl vše, nebo to řekl svým typickým způsobem, ze kterého jsme pochopili polovinu informací a než jsme se nadáli, tak „…hvězdy vás zdraví“ a byl fuč. Wonka byl tajnůstkář a nikdy s ním nebyla nouze o překvapivé situace, což byl například vejcucník. Zkrátka žádná velká příprava, výkřik a Wonka běží vlevo a my vyděšení na druhou stranu. Nakonec se také ukázalo, že vejcucník není tak nebezpečný tvor, jak vypadá. Ostatně to platí i jindy – ne každá obluda je obludou, i když tak někdy vypadá… avšak… nedoporučuji to zkoušet. Nemusí to platit na všechny obludy, které v životě potkáte! Takový gepard obluda není, je to pěkné zvíře, ale chtít se s ním přátelit v divočině, která je jeho domovem – hádejte, kdo z vás bude oběd, případně i večeře.

Nedílnou součástí letošního táboření byl i prapor oddílu Tuláci – Karlín. Ve chvíli, kdy se objevují na vebu tato slova, blíží se jeho návrat k majitelům. Asi se napřesrok máme co těšit, protože Tuláci z Karlína to jen tak nenechají. Ještě že jsme ty spřátelené oddíly. Ale my nic, to si začali oni 😊

Naše putování s Wonkou míří do oddílové historie. Ještě dlouho se bude na všechna dobrodružství vzpomínat, ať už to jsou puťáky, palivci, ranní vodník, bahnivá bitva, závěrečný oheň plný samých kladných emocí… Zkrátka tábor, jak má být. Díky za něj, to uvolnění z každodenních „koronainformací“ a konečně blízkost, ta skutečná, a ne přes monitory. Tak vzhůru za dalšími poutnickými zážitky! Světlo vašim krokům, Poutníci!

Michal / Vačice / Agáta Jiskřivá, za svobodna Stříbrná