Letní tábor v Lumpálii se vydařil

Letní tábor Lumpálie byl součástí celoroční hry Wonkova čokoládovna.

Milý Wonko…

Není to tak dávno, co jsme od pošťáka dostali sladký balíček v podobě čokolády. V té chvíli ještě mnozí netušili, co to znamená. Ale o něco později jsme pochopili, že vstupujeme na tenký led, že se totiž celý svět zblázní do čokolády, do hledání zlatého kupónu a té sladné možnosti dostat se až do čokoládovny a ještě dál.

Nebylo to jednoduché, ale my jsme tam byli. Kdo z vás to může říct? Wonka se předvedl jako podivuhodný chlapík, který nás provedl celým svým královstvím – a to není v nadsázce.

Tak třeba Umpalumpové nás v mnohém překvapili. Jejich jazyk byl z počátku nesrozumitelný, ale časem jsme si začali i rozumět. Ještě jsme se v nich ale nevyznali a to zvlášť tehdy, kdy jsme někteří přišli na to, že Umpalumpové nejsou jen jeden kmen, ale dva a rozlišit je mezi sebou nám některým dalo zpočátku velkou práci. Pomalu jsme se dostávali do pochopení jejich historie a proč se od sebe rozešli. Nepsaný úkol tedy byl „zkmotřit“ rozkmotřené kmeny…

Někdy to opravdu nebylo jednoduché. A to když Wonka neřekl vše, nebo to řekl svým typickým způsobem, ze kterého jsme pochopili polovinu informací a než jsme se nadáli, tak „…hvězdy vás zdraví“ a byl fuč. Wonka byl tajnůstkář a nikdy s ním nebyla nouze o překvapivé situace, což byl například vejcucník. Zkrátka žádná velká příprava, výkřik a Wonka běží vlevo a my vyděšení na druhou stranu. Nakonec se také ukázalo, že vejcucník není tak nebezpečný tvor, jak vypadá. Ostatně to platí i jindy – ne každá obluda je obludou, i když tak někdy vypadá… avšak… nedoporučuji to zkoušet. Nemusí to platit na všechny obludy, které v životě potkáte! Takový gepard obluda není, je to pěkné zvíře, ale chtít se s ním přátelit v divočině, která je jeho domovem – hádejte, kdo z vás bude oběd, případně i večeře.

Nedílnou součástí letošního táboření byl i prapor oddílu Tuláci – Karlín. Ve chvíli, kdy se objevují na vebu tato slova, blíží se jeho návrat k majitelům. Asi se napřesrok máme co těšit, protože Tuláci z Karlína to jen tak nenechají. Ještě že jsme ty spřátelené oddíly. Ale my nic, to si začali oni 😊

Naše putování s Wonkou míří do oddílové historie. Ještě dlouho se bude na všechna dobrodružství vzpomínat, ať už to jsou puťáky, palivci, ranní vodník, bahnivá bitva, závěrečný oheň plný samých kladných emocí… Zkrátka tábor, jak má být. Díky za něj, to uvolnění z každodenních „koronainformací“ a konečně blízkost, ta skutečná, a ne přes monitory. Tak vzhůru za dalšími poutnickými zážitky! Světlo vašim krokům, Poutníci!

Michal / Vačice / Agáta Jiskřivá, za svobodna Stříbrná

Něco málo o autorovi příspěvku

OpičákPůsobnost v oblasti oddílové mi přinesla pro mne důležité uvědomění si životních hodnot, vytvořila mi postoje a zformovala to, jaký ve skutečnosti opravdu jsem. Díky možnosti zakoušet oddílové aktivity pod vedením kvalitních vedoucích, podílet se později na vedení kolektivu a být součástí těch činností, které mi připadaly zajímavé a tedy svou podstatou smysluplné, jsem nabyl skutečně cenné znalosti, které jsem si mohl nesčetněkrát ověřit jako funkční i mimo oddíl. Oddíl mi zároveň poskytl naději, že mohu ovlivnit život kolem mě, byť je to “jen smítko na planetě”. Není ovšem vše začínající jen zárodek? Další věc, co díky oddílu mám, je trpělivost a vytrvalost. Nu a teď se zkuste zamyslet nad tím vším, třikrát si přečíst to, co jsem vypsal a uvědomit si, jakou SÍLU má kombinace všeho ve spolupráci s ostatními oddíláky.