Když přepočteme čas, kdy se vedoucí věnují dětem a jedná se tak o přímou pedagogickou činnost, terá má smysl (tedy nepočítaje kupříkladu spánek), zjistíme, že ačkoli je schůzek co do počtu akcí logicky mnohem více, stejně výpravy hrají dominantní úlohu ve výchově dětí.
Programy na výpravách jsou navíc zasazeny do delšího časového rámce, kdy je navíc možnost reflektovat, co se dělo. Účastníci mají možnost si proběhlé situace rozmýšlet a případně probírat s vedoucím. Kupříkladu na táborech po každém večerním nástupu každý tým se svými vedoucími sdílí, co se kdy stalo, co mohlo být jinak, co příště v dané situaci, na co se těší, co jim vadilo, kde jsou neshody a co je bavilo. Takto individuálně a do hloubky na běžné schůzce nelze jít.
Neméně důležité pak je, že na takových delších akcích je dítě situací nuceno být samostatné. Musí si najít své věci, zavázat si tkaničky, přežít noc bez rodičů… Anebo si v případě, že něco nezvládá, či neumí, samo říct o pomoc kamarádovi.
U delších akcí vstupuje do hry i fakt, že se děti učí spolupracovat, což je neocenitelná hodnota do současného i budoucího života každého. A to nejen pro osobní život, ale i pro ten pracovní.
0 komentářů