Naprostá většina Poutníků má zájem na tom účastnit se oddílové činnosti i další rok. Je standardem chodit na schůzky i na výpravy. Máme z toho velkou radost, neboť věříme, že kvalitní soustavná celoroční činnost rozvíjí osobnost člověka. Těšíme se – i další školní rok to bude jízda!
Proč je důležitá soustavná činnost?
Jen díky opakovanosti děti získávají návyky, které si postupem času zvědomují, přemýšlí o nich a mají je zautomatizované. Zejména ve chvíli, kdy pracujeme na hodnotových záležitostech, je jasné, že takovou věc dítě nevstřebá za jednu schůzku, ale je potřeba mít vícero zkušeností – a to do doby, než zapomene předchozí obdobnou situaci. Tedy je důležité být součástí oddílu soustavně, ne náhodně jednou za čtvrt roku.
Stejně tak je tomu (a je to představitelnější) u hard skills jako třeba rozdělání ohně. Chvíli trvá, než se člověk naučí škrtat sirkou, když je vítr, pak se učí zapalovat chrastí a nakonec dokáže rozdělat oheň a přepálit provázek umístěný 1 metr nad zemí do jedné minuty.
A to nejdůležitější jsou dobré vzájemné vztahy. Poutník, který se účastní akcí pravidelně, má v oddíle své kamarády, může s nimi řešit trable i sdílet radost. Oddíl je pak místo, kam se rád vrací a dobře ho poznává. V tomto velice napomáhá oddílová klubovna vyzdobená tím, co jsme spolu prožili (fotografie, malby na zdi, rekvizity, vybavení).
Je dobré podotknout, že na akcích se dětem vedoucí (a ne jeden) věnují s plným nasazením a programy jsou předem vymyšlené tak, aby výchovně působily. Tedy jde skutečně o výchovu – což běžné děti nezažijí v takové intenzitě.
Proč jsou důležité výpravy?
Když přepočteme čas, kdy se vedoucí věnují dětem a jedná se tak o přímou pedagogickou činnost, terá má smysl (tedy nepočítaje kupříkladu spánek), zjistíme, že ačkoli je schůzek co do počtu akcí logicky mnohem více, stejně výpravy hrají dominantní úlohu ve výchově dětí.
Programy na výpravách jsou navíc zasazeny do delšího časového rámce, kdy je navíc možnost reflektovat, co se dělo. Účastníci mají možnost si proběhlé situace rozmýšlet a případně probírat s vedoucím. Kupříkladu na táborech po každém večerním nástupu každý tým se svými vedoucími sdílí, co se kdy stalo, co mohlo být jinak, co příště v dané situaci, na co se těší, co jim vadilo, kde jsou neshody a co je bavilo. Takto individuálně a do hloubky na běžné schůzce nelze jít.
Neméně důležité pak je, že na takových delších akcích je dítě situací nuceno být samostatné. Musí si najít své věci, zavázat si tkaničky, přežít noc bez rodičů… Anebo si v případě, že něco nezvládá, či neumí, samo říct o pomoc kamarádovi.
U delších akcí vstupuje do hry i fakt, že se děti učí spolupracovat, což je neocenitelná hodnota do současného i budoucího života každého. A to nejen pro osobní život, ale i pro ten pracovní.
Proč jsou důležité schůzky?
Na dvouhodinové schůzky děti přichází mnohdy rozjařené, nebo naopak unavenější ze školy a notný čas zabere scházení se, úvodní nástup, přesun do parku a zpět, přezouvání se do klubovny, mytí rukou, závěrečný nástup atd. Na samotné aktivity pak zbývá relativně omezený prostor a nelze tak čekat pedagogické zázraky.
Co je na schůzkách stěžejní a velký benefit oproti výpravám, je opakovanost. Děti se vidí každý měsíc a ví, že v oddíle nalézají bezpečné a příjemné místo, kde mají kvalitní náplň volného času. Perioda 7 dnů je zejména pro mladší školní věk ještě čas, který jsou schopny děti vnímat a myslet na něj. Odstup jednoho měsíce, kdy se konají víkendové výpravy je již z pohledu dětí vzdálená budoucnost a sounáležitost s kolektivem je tedy v menší míře.
Na schůzkách zároveň připravujeme děti na to, co je čeká na výpravách a pak jsou schopnější zorientovat se v tom, co se děje. Zkouším stavět stany, balit spacáky, opakujeme šifry, uzly… Ale také se dobře bavíme při drobných hrách.
Jako důležitou součást schůzek vnímáme sdílení zážitků z výprav. Takové sdílení totiž k účasti motivuje ty, co nebyli účastni a zároveň udržuje dobrou partu.
Jakou činnost jsme vykázali
Něco málo o autorovi příspěvku
- Působnost v oblasti oddílové mi přinesla pro mne důležité uvědomění si životních hodnot, vytvořila mi postoje a zformovala to, jaký ve skutečnosti opravdu jsem. Díky možnosti zakoušet oddílové aktivity pod vedením kvalitních vedoucích, podílet se později na vedení kolektivu a být součástí těch činností, které mi připadaly zajímavé a tedy svou podstatou smysluplné, jsem nabyl skutečně cenné znalosti, které jsem si mohl nesčetněkrát ověřit jako funkční i mimo oddíl. Oddíl mi zároveň poskytl naději, že mohu ovlivnit život kolem mě, byť je to “jen smítko na planetě”. Není ovšem vše začínající jen zárodek? Další věc, co díky oddílu mám, je trpělivost a vytrvalost. Nu a teď se zkuste zamyslet nad tím vším, třikrát si přečíst to, co jsem vypsal a uvědomit si, jakou SÍLU má kombinace všeho ve spolupráci s ostatními oddíláky.
0 komentářů