Jubilejní 10. ročník recesistického závodu Poutnický Top Gear byl extrémní

Výroční již desátý ročník recesistického závodu Poutnický Top Gear se povedl. Závod je extrémní, o tom není pochyb. Letos byl však velice výživný. Nechyběla tradiční průtrž mračen, vedro k padnutí, ranní zima. Někteří závodníci připravili některé své stroje tak, že se rozpadly po pár kilometrech, přičemž se jednotlivci radovali z toho, že alespoň dokázali se svými vozítky oproti jiným ročníkům odstartovat. Jiní zvolili bytelnější stroje, na kterých však jeli poprvé, takže se neobešla jejich jízda od krvavých loktů či otlačených rozkroků. Jiní vsadili na náhodu a svezli si zadek Cadillacem ročníku výroby ’60 s klimatizací, na které však řidič šetřil a nezapnul ji.

Nebyl pokořen rekord v dosažení nejvzdálenějšího místa od Mekáče. Zatím drží rekord pokořený na minulém ročníku sestava Pěnkava, Fčela, Opičák s úctyhodnými 155 kilometry, které museli odsedět ve vlaku, aby se dostali do Ústí nad Orlicí. Naopak se však letos podařilo Bebině s Bláťou stanovit novou možnost překonávání se v počtu ujetých kilometrů. Jejich důmyslná trasa Praha – Benešov – Vlašim – Benešov – Veselí nad Lužnicí – Jindřichův Hradec – Jihlava – Havlíčkův Brod – Ledeč nad Sázavou – Zátoka pláňat zajistila celkově 356 kilometrů.

Dalším rekordem byl počet závodníků, který se letos vyšplhal na neuvěřitelných 16 závodníků. Z toho jeden závodil v dopravním prostředku zvaném mateřské lůno a další byl v podobě psa. Spestřením na oslavu jubilea bylo bouchnutí rychlých špuntů, kterými se dobře zapíjely oschlé a rozmačkané cheese burgery z Mekáče.

V neděli jsme pak natřeli lakem srub na tábořišti a obnovili nátěry podlah. Za to všem pracantům patří velké poděkování.

Co to je Poutnický Top Gear

Poutnický Top Gear je recesistický závod, který pořádáme již od roku 2013. Jedná se o tradiční předzahájení tábora v podobě závodu pro vedoucí a členy Kmene. K akci se mohou připojit i oddíláci z přátel oddílu Poutníci.
Jde o to co nejoriginálnějším dopravním prostředkem dorazit, nebo se alespoň o to pokusit, od obchoďku v Hostivaři do Zátoky pláňat, kde je náš tábor.
Závod byl inspirován americkým televizním seriálem Top Gear a vznikl jako spontánní nápad Opičáka a Bláti v podobě jízdy do Zátoky pláňat na dětských skládacích koloběžkách se svítícími kolečky.

Jednotliví závodníci

Bebina a Bláťa

Závodnice vyrazily veřejnou dopravou do Vlašimi pro selfie u kašny, ale cesta se nějak zvrtla, takže namísto přímé linie do Zátoky pláňat absolvovaly tyto statečné ženy okružní jízdu paní radové. Na poslední milník se přesouvaly z Ledče nad Sázavou automobilem pana Růžičky, neboť pěšky se s růžovým pasažérem v prenatálním období cestuje obtížněji.

Anička a Áďa

Slečny měly jet na zahradním traktůrku, ale záhy zjistily, že to nebude možné jinak, než ho tlačit před sebou. Traktůrek se nedostal ani na startovní čáru vlivem vybité baterie. Jako náhradní řešení zvolily dámy koloběžky a outfit jakožto i způsob chování na pipinky. Jízda v noční košili, natáčky do vlasů, pleťové masky po cestě. To vše a mnohem víc nemohlo na cestě chybět!

Fčela, Opičák, Anička, Matěj

Fčela na základě expertízy doporučila Opičákovi zanechat doma v ložnici trakař s polorozpadlým kolečkem a vidinou odpadlé obruče pár kilometrů za Prahou v nočních hodinách. Při průchodu lesoparkem v Hostivaři pokřikovali místní pijani, že se jen tak nevidí “cápek s touhle věcí na sídlišti v Praze”. Jako náhradní dopravu si dvojice zvolila koloběžku, na které v rámci možností jeli oba dva (rovinky a kopce dolů). Po utavení psiska běhajícího desítky kilometrů vedle nich vyhodnotili, že se koloběžka stane třímístnou a poveze se i čoklík.

Anička s Matějem s ohledem na původ v cykloturistickém oddíle zvolili tradiční dopravní prostředek bicykl. Netradičně však odmontovali šlapky a odráželi se. Značnou komplikací přesně sedící ke smyslu závodu Poutnický Top Gear byla skutečnost, že sedla nešla dát tak nízko, aby se nebyli schopni odrážet pouze špičkami nohou.

Okořeněním jejich cesty bylo přespání v turistickém přístřešku v čase 01:00 – 04:00, během kterého byla velká bouřka. Stromy se prohýbaly pod náporem větru, jenž hlasitě skučel do přívalů deště. Závodníci pospávali na styl “hospodský hodinář” a průběžně se budili a zvedali, aby ulevili svým otlačeným hýždím z kulatin, na kterých seděli.

Viky a Koza

Dvojice vyhodnotila, že zahájit stopování ve 21:30, tedy po setmění, není úplně dobrý nápad. Vyrazili tedy až ráno. O dobrodružství však i přes den bylo postaráno. Jízda luxusním terénním autem, doprava Cadillacem od pana bohatýra, podpora řidičů aut a jejich vyprávění, pozvání na pivo, to vše prožili. Oříšek byl přemluvit poslední řidičku, aby zajela po rozmlácené a kořeny prorostlé cestě až k závoře Zátoky pláňat ve chvíli, kdy neměla cestu ani do Keblova. Nakonec se však i to podařilo a dvojice úspěšně dorazila do cíle.

Brňák

Muž neobyčejných možností si vypůjčil terénní kolečkové brusle. Ačkoli několikrát spadnul a namlátil si, přestože byla jízda extrémně vyčerpávající, nevzdal se a s podporou Aničky a Ádi, které potkával pravidelně na cestě a užíral jim sladkosti, se úspěšně dostal až do cílové rovinky.

Filip a Kuba

Prvozávodníci se toho nelekli a hned na svůj první ročník nasadili těžký kalibr. Longboard, na kterém stál Filip poprvé jakožto Kubův pennyboard táhlo psí spřežení. Za odměnu si však dopřáli při noční bouři spaní v pohodlí peřin.

Blesk

Že je Blesk magor a borec v jedné osobě, se ví dlouho. Vzal do ruky jednokolku, kterou si pořídil týden před závodem, naučil se na ni nastupovat a s otlačenými kuličkami dojel úspěšně až do Zátoky pláňat.

Setkání v Zátoce pláňat a brigáda

Něco málo o autorovi příspěvku

OpičákPůsobnost v oblasti oddílové mi přinesla pro mne důležité uvědomění si životních hodnot, vytvořila mi postoje a zformovala to, jaký ve skutečnosti opravdu jsem. Díky možnosti zakoušet oddílové aktivity pod vedením kvalitních vedoucích, podílet se později na vedení kolektivu a být součástí těch činností, které mi připadaly zajímavé a tedy svou podstatou smysluplné, jsem nabyl skutečně cenné znalosti, které jsem si mohl nesčetněkrát ověřit jako funkční i mimo oddíl. Oddíl mi zároveň poskytl naději, že mohu ovlivnit život kolem mě, byť je to “jen smítko na planetě”. Není ovšem vše začínající jen zárodek? Další věc, co díky oddílu mám, je trpělivost a vytrvalost. Nu a teď se zkuste zamyslet nad tím vším, třikrát si přečíst to, co jsem vypsal a uvědomit si, jakou SÍLU má kombinace všeho ve spolupráci s ostatními oddíláky.