Jak pracujeme s kartami ctností

Existuje několik druhů takzvaných karet ctností. U lidí kolem Prázdninovky se s nimi před časem roztrhl pytel a nám přišlo fajn je vyzkoušet. Ty, pod kterými je podepsán projekt Výchova ke ctnostem, jsou větší a ilustrace mají dětské. Koupíte je přímo na jejich webu. My zvolili karty, které mají menší rozměry a grafiku, která osloví i teenagery. Zároveň se lépe nosí v batohu třeba na puťáku. Srovnejte a případně kupte zde.

Ještě jsem se setkal s kartami ctností od Martina Vlacha, které mne však moc nezaujaly. Je jich málo na to, aby se s nimi dalo soustavně pracovat po celý rok (roky) a zároveň jsou popisy na mne až moc návodné a omezují to podstatné – dialog (vnitřní i vnější) u jednotlivých účastníků programu. A pak na Google najdeme ještě mnoho dalších, jako například toto, ale nemám s nimi vlastní zkušenost. Každopádně dle toho v jakém stylu jsou vedeny ony weby, kde se nachází, mám vůči tomu značný odstup.

K čemu karty ctností jsou

V prvé řadě zjistíte, jak málo ctností jste schopni pojmenovat a díky kartám si osvěžíte slova, která v běžném životě tolik nepoužíváte. A to není ke škodě vzhedem k tomu, že jazyk, respektive řeč, ovlivňuje naše smýšlení a tím pádem mnohdy i jednání. A rozhodně nejde jen o nás jako dospělé. I děti, které si ctnosti, jež mnohdy ani neznají, zvědomí, pak projdou určitou mikroproměnou k lepšímu já. A to i ty, které celou dobu mlčí. Stačí, když slyší, co říkají druzí a přemýšlí nad významy jednotlivých slov a pozorují, jak se ostatní rozhodují a chovají.

Zároveň jde o úžasný výchovný prostředek. Když se ráno pojmenuje nějaká ctnost, sami vidíme, kolikrát nás během dne potká situaci, které se k ní vztahují. To pak přímo real-time můžeme s dětmi probírat a reflektovat sami v sobě.

Některé karty dokonce vybíráme záměrně s ohledem na program. Kupříkladu na vánoční výpravě jsme se věnovali etiketě nejen při štědrovečerní večeři, a tak byla ráno vybrána karta s ctností SLUŠNOST. Rozebírali jsme pak nejen co to je a vybavovali si některé situace, co nás potkali. Dokonce jsme totiž hovořili i o rozdílu mezi slušností a zdvořilostí.

Jak konkrétně s kartami pracujeme

Uvědomujeme si důležitost řádu, zejména u mladších dětí. Máme tedy rituál, kdy se každé ráno na výpravách po snídani posadíme na nějaké pěkné místo do kruhu. Zajistme pak tyto důležité podmínky:

Sedneme si tak, aby každý viděl na každého (tedy ideálně kruh)
Zajistíme klid, tedy pokud je na místě rušivý element typu ještěrka, chvíli ji obdivujeme a pak vypustíme pryč. Anebo posdílíme nejžhavější zážitky z noci atp.
Ujistíme se, že každý ví, jak bude setkání vypadat (pamatujme, že můžeme mít nováčky!)
Máme předem rozmyšlené, kdo je moderátor.
Moderátor má předem vymyšlené kdo a jakým způsobem vybere kartu.
Máme domluvený čas, který nechceme překročit s garantem celé hod ne/následující etapy atd.

Dále je práce s kartami dost o osobnosti a způsobu vedení jednotlivých moderátorů. Někteří vytahují kartu sami, někteří nechají skupinu zavřít oči a kartu poslepu tahá jeden vybraný a podobně. Osvědčily se ale následující věci:

Je dobré dodržovat pravidelnou periodu diskuzí o kartách (každou výpravu, každé ráno, každý tábor…). Ať se v tom účastníci vyznají.
Pokud tahá kartu dítě, mělo by to být to, co ještě nikdy kartu netahalo.
Nejprve děti obejdeme a dáme jim prohlédnout obrázek. Nenecháváme kartu kolovat. Znáte to… Když vám dá někdo do ruky hračku, přestáváte dávat pozor.
Pokud moderátor tahá kartu sám, je dobré, když řekne, proč tak činí.
Po ukončení diskuze je dobré vyzvat účastníky k tomu, ať si dané ctnosti všímají v průběhu dne.
Kartu je pak dobré po celý den nechat vystavenou na viditelném místě.
Je dobré se k probraným kartám občas vracet. A to nejen během programů a nejen ke kartám probraným zrovna na dané akci.
Když při čtení popisu karty moderátorem mají účastníci zavřené oči, aby lépe vstřebali obsah sdělení, je dobré je vyzvat, ať otevřou oči, až budou mít pocit, že nepotřebují déle přemýšlet a ať jsou v tichosti dokud je neotevřou nakonec všichni.

Během diskuze platí obecná pravidla pro účastníky i pro moderátora. Tedy neskáčeme si do řeči a moderátor to hlídá, neurážíme druhé, moderátor nechává prostor všem, kdo chtějí, nenutíme mluvit ty, co nechtějí aj.