Johanka z Arku
Do Vrchotových Janovic jsme se vydali nejprve zajmout a poté osvobodit bojovnici za Francii Johanku z Arku. Král Karel VII. se obával o své postavení a tak se chtěl Johanky zbavit. Bohužel se nám nepovedlo mu v tom zabránit a Johanka byla odsouzena za kacířství a upálena. Výprava neskončila pro Johanku z Arku zdárně, ale nám se podařilo získat další stopu k nalezení Svatého grálu.
Fotoalbum: na Rajském jablíčku
Kryštof harant z Polžic a Bezdružic – Cristoph The Bastard From The Half-spoons And Without Satelittes
Kryštof Harant se svou druhou ženou Barborou Miřkovskou z Tropčic
Černý rytíř nás poslal k Medvědímu pramínku, kde jsme nalezli přítele Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Psal zrovna svůj cestopis a když odcházel, vytratil jeho část. Dočetli jsme se, že jsme v Benátkách, odkud chtějí oba odjet do Svaté země. Kryštofu Harantovi jsme věnovali roucho, které se mu moc líbilo a slíbil nám za něj, že nám po návratu řekne, co vše viděl v cizích krajích.
Zdobení stromku – hvězda
Nebyly by to Vánoce u Poutníků, kdyby se na nich nestalo něco nečekaného…
Když jsme se konečně dostali do domečku, kde jsme tentokrát byli, a to k TOMíkům do Pořešína, ubytovali jsme se, zatopili a dali vařit čaj, objevil se Černý rytíř s listinou od krále Karla IV. Přečetl nám z ní o loupeživém rytíři Drápovi, který sužuje se svou bandou místní kraje a kdo jej „přivede katu“ bude odměněn. Sepsáno Léta páně 1350. Po té nám řekl o jednom dávném zvyku. My slavíme Vánoce a doufáme, že uvidíme zlaté prasátko.., ale v jeho časech se lidé chodili za noci dívat na zříceniny dávných hradů, zda nespatří Bílou paní.
Jeho veličenstvo Rudolf II.
Na listopadovce jsme se potkali s Rudolfem II. a jeho šaškem, který stále prováděl nějaké lumpárny. Rudolf nás požádal, abychom donesli alchymistovi magistru Kellymu návod na stvoření čisté duše jménem Sirael. Sice nám recept po cestě uloupil kumpán sira Boltona, ale uplatili jsme ho a magistru Kellymu jsme recept donesli. Tomu se skutečně podařilo Sirael stvořit a Rudolf II. ji může učit tanci, řeči a všemu, co se mu zlíbí. Magistru Kellymu nadutost nescházela, ale my si řekli, že je to jeho problém. 
Fotogalerii naleznete zde
Tentokrát jsme se vydali do neznáma – jednak do chalupy, kde jsme nikdy nebyli, a zároveň jsme mimo toho, že budeme v rytířských dobách, nevěděli o tom, co se stane, zhola nic. Už cestou od nádraží jsme po několika kilometrech tmou potkali bytost, která se zdála být přímo pro nás Ta bytost Číst více
Na táboře vyvrcholila celoroční hra Indiáni. Hledali jsme ztracený tomahawk. Během celého tábora jsme různými způsoby dostávali informace o tom, jak vypadá a kdo mu vládne.
Nakonec se nám podařilo zjistit, že tomahawk, dar náčelníkům kmenů od samotného indiánského boha Manitoua, ukradl mocný Karos a vládne jím tuze zle. Poštvává proti sobě bojovné kmeny, vládne počasím, ovládá pohyb hvězd. Karose se nám ke konci tábora podařilo přemoci a navrátit tomahawk původním majitelům, kteří slíbili, že budou vládnout moudře a spravedlivě.
Fotogalerie: http://poutnicipraha.rajce.idnes.cz/…atoce_planat
Video:
Manitou s Vámi, Poutníci.
Naše první výprava ve školním roce 2013/2014 nás zavedla do oblíbené Zátoky pláňat nedaleko Keblova. Otevírala se zde nová celoroční hra – Rytíři. Jak to celé probíhalo a co jsme zažili? To si přečtěte v následujícím článku! V pátek večer jsme se potkali s Černým rytířem, který nás bude provázet víceméně celý Číst více
Na naší poslední výpravu v tomto školním roce jsme se vydali ve složení 7 dětí a 5 vedoucích na sever, konkrétně do oblasti mezi Českým Dubem a Mimoní. Tato akce patřila mezi putovní – což znamená, že jsme nejeli do žádného pevného objektu ale vařili i spali ve volné přírodě. Číst více
V pátek jsme se opět vydali na indiánské pláně a prérie plné bizonů. Po setkání s Hakadahem, který nás odvedl za Tiravou – Velkým duchem (byl opravdu obrovský), jsme zjistili, že musíme pomoci bezejmennému chlapci, který byl velice slabý a osiřelý. Vyrobili jsme mu zvířátka z jílu, kterým Velký duch vdechl život. Za odměnu jsme dostali další část Kipu a mohli chlapci dát jméno. Vymysleli jsme Hapačuka – Veselý chlapec.
Fotogalerie zde
Náš dočasný wigwam byl tentokrát v hlubokém údolí. Zatímco na kopcích se příroda alespoň chystala k probuzení, v okolí našeho příbytku nás v lesích čekal sníh. Ale nedali jsme se bez boje. Již za prvního večera nás navštívila Čeptaweh, aby nás seznámila se kmenem Irokézů a s tím, co nás druhý den čeká. Dopoledne jsme vyráběli různé věci, které se hodí na indiánský trh – od luků a šípů až po ozdoby z peří a dalších materiálů. Samotný trh po té byl ve znamení získat od trhovců výměnou hlavně jídlo, ze kterého bychom si uvařili chutný oběd. Nebylo to s nimi vždycky jednoduché. Ba i někteří indiáni raději volili zbraně před jídlem. Ale postupně pochopili, že pokud si ponechají své nejedlé předměty, budou mít nejspíš hlad. Na konci trhu se trhovci začali hádat, že vyměnili špatně, že ten druhý má zboží víc a za míň a podobně. Ale malí indiáni měli, to co potřebovali a s vyměněnými potravinami připravili chutný pokrm.